Stejní lidé, kteří slibovali klid, dnes prosazují průchvat pár metrů od hřišť
Někteří lidé v Třebíči stále neznají trasu plánovaného průchvatu a občas jsou velmi překvapeni – a následně znepokojeni – kudy by měl vést. Jedním z míst, kde reakce bývají nejsilnější, je Dům dětí a mládeže v Borovině. Právě zde má komunikace pro tisíce aut denně procházet v bezprostřední blízkosti budov a dětských hřišť.
DDM: instituce, která měla být „blízko přírody“
Třebíčský Dům dětí a mládeže patří k nejnavštěvovanějším institucím svého druhu v regionu. Každý rok zde probíhá více než stovka kroužků, soutěží, táborů a vzdělávacích aktivit, které dohromady využívají tisíce dětí.
Když se v roce 2014 připravovalo jeho stěhování z Hrádku do bývalé mazutové kotelny v areálu BOPA, radnice tehdy zdůrazňovala, že děti získají klidné a čisté prostředí, „blízko přírody“. O dvanáct let později však stejná lokalita stojí před zcela opačnou perspektivou. Ti samí lidé, kteří tehdy přesun DDM obhajovali jako cestu k „čistému a tichému prostředí“, dnes prosazují vybudování průchvatu v bezprostřední blízkosti budov DDM a přilehlých dětských hřišť. Po nové komunikaci mají jezdit tisíce aut denně, převážně v době, kdy v DDM probíhá většina aktivit.
Jak by vypadaly venkovní aktivity u silnice?
Pokud by průchvat vznikl, venkovní aktivity by se ocitly v prostředí, které by ztratilo svůj původní smysl. Hřiště, kde se dnes konají sportovní kroužky, dopravní výchova nebo táborové programy, by byla vystavena nepřetržitému hluku a rychle projíždějícím vozidlům. Představa, že se děti učí jezdit na kole nebo koloběžce pár metrů od rušné komunikace, je pro mnoho rodičů nepřijatelná.
A co aktivity uvnitř budovy?
Dopady by se neomezily jen na venkovní prostor. Uvnitř budovy probíhá řada aktivit, které vyžadují soustředění – keramika, hudební kroužky, výtvarné dílny, soutěže. Hluk a vibrace z těsné blízkosti komunikace by mohly narušovat jejich průběh, a některé programy by bylo nutné přesouvat nebo omezovat. DDM, který měl být místem klidu, by se ocitl v prostředí, které k práci s dětmi přestane být vhodné.
Rodiče: budou tam chtít své děti posílat?
Zásadní otázkou je také to, zda by rodiče chtěli své děti do takového prostředí posílat. Dnes je DDM vnímán jako bezpečné místo mimo dopravní ruch. Pokud by se okolí proměnilo v dopravní koridor, část rodičů by mohla hledat jiné možnosti – a instituce, která měla být symbolem kvalitního zázemí pro děti, by přišla o část své přirozené role.
Budoucnost DDM je otázkou hodnot, ne techniky
Budoucnost DDM v Borovině tak není jen technickou otázkou. Je to rozhodnutí o tom, jaké prostředí chce město nabídnout dětem v dalších desetiletích.
Související příspěvky
ekonom, zástupce ředitele mezinárodní neziskové organizace, opoziční zastupitel města Třebíče,
předseda spolku Obchvat Třebíče
