Zemědělská půda? Ano — ale jaká?
V debatě o dopravním řešení Třebíče se často objevuje argument, že velký obchvat „zabere zemědělskou půdu“. Jenže je potřeba si férově říct, o jakou krajinu jde. Pole v plánované trase obchvatu nejsou pestrou přírodou, ale intenzivně využívanými monokulturami, převážně řepky a kukuřice. Jsou chemicky ošetřovaná, biologicky téměř prázdná a z hlediska biodiverzity mají minimální hodnotu. To není krajina, kterou je třeba chránit — je to průmyslová produkční plocha.
A co potravinářská produkce?
Často zaznívá i námitka, že na těchto polích rostou plodiny využívané pro potravinářství. Ano, část produkce může končit v potravinovém řetězci — řepka v menší míře, kukuřice zejména jako krmivo pro živočišnou výrobu, tedy nepřímo pro maso a mléko. Je ale důležité dodat, že obchvat zabere jen velmi malou část těchto polí a zemědělská činnost bude moci pokračovat i nadále. Produkce z intenzivních monokultur je navíc snadno nahraditelná a přesunutelná, zatímco funkční přírodní ekosystém, který vznikal desítky let, nahradit nelze. Ztráta malé části průmyslově obhospodařované půdy je nesrovnatelně menší zásah než zničení stabilního přírodního území.
Údolí jako poslední živý přírodní koridor
Úplně jinak vypadají přírodní celky na jihozápadě Třebíče — Libušino a Terovské údolí. Společně tvoří jeden z posledních souvislých přírodních koridorů v blízkosti města. Je to území, kde se stále drží hmyz, ptáci i drobní savci, kde se střídají lesní a křovinné biotopy a kde příroda funguje jako propojený ekosystém. Právě tato údolí jsou dnes jedním z nejcennějších míst pro biodiverzitu v celém intravilánu Třebíče. A zároveň jsou to nejpřirozenější a nejvyužívanější trasy pro každodenní rekreaci obyvatel.
Lorenzovy sady: samostatná, ale důležitá přírodní plocha
Na opačné straně města leží Lorenzovy sady. Ty sice na jihozápadní údolí nenavazují, ale představují další významnou přírodní plochu v rámci města. Jsou ekologicky cenné díky stromům, keřovým porostům a úkrytovým možnostem pro ptáky a další druhy. I když nejsou rekreačně využívané tak intenzivně jako údolí, jejich hodnota pro biodiverzitu je nesporná a další dopravní zátěž by jim jednoznačně uškodila.
Průchvat by údolí poškodil, obchvat je chrání
A tady se dostáváme k jádru sporu: průchvat by přírodní celky v intravilánu města výrazně poškodil, zatížil hlukem, emisemi a fragmentací. Velký obchvat naopak vede po polích, která žádnou ekologickou hodnotu nemají, zabere jen malou část jejich výměry a umožní, aby zemědělská produkce pokračovala dál.
Proč je velký obchvat logickým řešením
Velký obchvat tak není kompromisem, ale logickým řešením. Chrání jediný skutečně živý přírodní koridor v blízkosti města, nezasahuje do cenných biotopů a zároveň respektuje i další ekologicky významné plochy, jako jsou Lorenzovy sady.
Diskuse by tedy neměla stát na dojmu, že „pole jsou příroda“. Nejsou. Skutečná příroda Třebíče je v údolích a v několika málo zelených plochách uvnitř města — a právě ty je potřeba chránit. Velký obchvat je řešení, které to umožňuje.
Související příspěvky
ekonom, zástupce ředitele mezinárodní neziskové organizace, opoziční zastupitel města Třebíče,
předseda spolku Obchvat Třebíče
