Křižovatka u Táborského mlýna představuje poslední a zároveň nejdůležitější uzel celého systému velkého obchvatu Třebíče. Právě zde se obchvat napojuje na silnici I/23 směrem na Brno a uzavírá se tak logika dopravního řešení, které postupně přebírá jednotlivé dopravní vztahy ještě před vstupem do města.
V tomto místě už nejde jen o jednu křižovatku. Jde o bod, kde se propojuje tranzit, regionální doprava i každodenní pohyb obyvatel – a kde je možné celý systém jednoznačně vyvést mimo Třebíč.
Tranzit na Brno: přirozená volba mimo město
Směr na Brno patří k hlavním dopravním tahům, které dnes procházejí Třebíčí. Právě tento tranzit představuje významnou zátěž pro město, a zároveň největší příležitost pro obchvat.
Velký obchvat v tomto směru nepřináší komplikaci, ale zjednodušení. Řidiči zde nemají důvod sjíždět do města – obchvat nabízí přímější, plynulejší a kapacitnější trasu.
To znamená, že tranzitní doprava směřující na Brno bude obchvat využívat přirozeně, bez nutnosti omezení nebo zákazů.
Směr na D1: možnost odklonit nákladní dopravu
Význam této křižovatky se neomezuje jen na směr Brno. Velmi důležitá je i možnost vést po obchvatu dopravu směřující na dálnici D1 přes Velké Meziříčí.
To se týká především tranzitní nákladní dopravy, která dnes musí projíždět Třebíčí. Velký obchvat umožňuje tuto dopravu převést mimo město na trasu, která je pro ni přirozenější a kapacitně vhodnější.
Výsledkem je menší zatížení městských komunikací a přehlednější vedení regionálních dopravních toků.
Dukovany: význam i pro obyvatele Třebíče
Křižovatka u Táborského mlýna má význam i pro dopravu směřující k Jaderné elektrárně Dukovany. Vedle vozidel přijíždějících zvenčí se to týká i obyvatel Třebíče samotné.
Významná část zaměstnanců Dukovan bydlí v severních čtvrtích města, zejména v lokalitách Nové Dvory (Hájek) a Nové Město. Právě pro ně může velký obchvat znamenat zásadní změnu v každodenním dojíždění.
Pokud jako referenční body vezmeme okružní křižovatku u Kožichovic a křižovatku Brněnská – Sportovní – Rafaelova, je trasa po Hrotovické a Sportovní dlouhá přibližně 3,2 km. Trasa po velkém obchvatu je sice asi o 700 metrů delší, ale díky plynulosti provozu ji lze projet zhruba za 3 minuty. Naproti tomu jízda po Hrotovické, i za ideálních podmínek při dodržení rychlostních limitů, bez kolon a se „zelenou vlnou“ na semaforech, trvá přibližně o minutu déle.
Rozdíl se přitom v reálném provozu ještě zvyšuje – kvůli křižovatkám, kolizním bodům a proměnlivým dopravním podmínkám ve městě.
V praxi to znamená, že i vnitroměstská doprava ve směru sever–jih může být vedena efektivněji po velkém obchvatu než přes městské komunikace. Obchvat tak nepředstavuje jen řešení pro tranzit nebo region, ale nabízí reálné zlepšení i pro každodenní dopravu obyvatel Třebíče.
Velký obchvat – křižovatka mezi Táborským mlýnem a Třebíčí
Kritický bod: Brněnská – Sportovní – Rafaelova
Aby celý systém fungoval, je nutné řešit i jeho napojení na městskou síť. Klíčovým bodem je křižovatka ulic Brněnská, Sportovní a Rafaelova.
Současná světelně řízená křižovatka představuje z hlediska kapacity i plynulosti slabé místo celého systému. Pokud má velký obchvat převzít část dopravy, musí být tento uzel schopen zvládnout vyšší zatížení bez vzniku kolon a zbytečných zdržení.
Z toho vyplývá potřeba jeho přestavby na řešení, které odpovídá skutečnému významu tohoto místa v dopravní síti města.
Proč je složitý systém estakád zbytečný
V kontrastu s tímto přístupem stojí návrh průchvatu, jehož součástí má být složitý mimoúrovňový systém sjezdů, nájezdů, podjezdů a dalších větví komunikací.
Takové řešení připomíná dálniční křižovatku určenou pro velké množství paralelních směrů. Ve skutečnosti však obsluhuje území, kde takto komplexní infrastruktura není dopravně nezbytná.
Výsledkem je systém, který je výrazně náročnější na realizaci i provoz, zasahuje do území ve velkém rozsahu a přitom řeší dopravní vztahy, které lze zvládnout podstatně jednodušším způsobem.
Napojení jednotlivých směrů v tomto prostoru je možné řešit standardní okružní křižovatkou odpovídající velikosti, která zajistí potřebnou kapacitu i bezpečný provoz. Velký obchvat tak nabízí řešení, které je jednodušší, přehlednější a úměrné skutečným dopravním potřebám této lokality.
Místo, kde se uzavírá logika obchvatu
Právě v prostoru Táborského mlýna se ukazuje, jak celý systém funguje jako celek. Jednotlivé křižovatky postupně zachycují dopravu – od tranzitu přes region až po každodenní jízdy – a přivádějí ji k jednomu společnému cíli: vyvést ji mimo město.
To, co začalo u Krahulovského sila, se zde uzavírá.
Závěrečné sdělení celé série
Velký obchvat Třebíče není jedna silnice někde za městem. Je to promyšlený systém křižovatek, které postupně přebírají jednotlivé dopravní vztahy – od tranzitu přes regionální vazby až po každodenní jízdy obyvatel.
Ukazuje se, že rozhodující nejsou kilometry trasy, ale místa, kde se na obchvat najíždí a sjíždí. Právě jednotlivé křižovatky určují, jestli doprava projede městem, nebo se mu vyhne.
Na západním okraji se zachycuje tranzit ještě před vstupem do Třebíče.
Mezi Starčí a Borovinou se rozhoduje o každodenní dopravě obyvatel.
U Stříteže se obchvat přímo napojuje na práci, služby a nákupy.
U Kožichovic propojuje město s regionem a odvádí dopravu mimo jeho centrum.
A u Táborského mlýna se celý systém uzavírá a napojuje na hlavní směry.
V každém z těchto míst se mění dopravní chování – ne zákazem, ale tím, že vzniká rychlejší a přirozenější alternativa.
Právě proto velký obchvat není jen řešením tranzitu. Je řešením pro fungování města jako celku. Umožňuje oddělit dopravu, která do Třebíče patří, od dopravy, která jím dnes pouze projíždí nebo si jím zkracuje cestu.
Výsledkem není jen menší zátěž na hlavních ulicích, ale zásadní změna role centra. Z průjezdného koridoru se může stát skutečný městský prostor.
Související příspěvky
ekonom, zástupce ředitele mezinárodní neziskové organizace, opoziční zastupitel města Třebíče,
předseda spolku Obchvat Třebíče
