Prezentovat průchvat Třebíče jako stavbu s „minimálním dopadem na životní prostředí“ je drzá a vědomá lež. Stačí se podívat na fotografie z Brtnice. Tamní výstavba mostu ukazuje realitu bez jakýchkoli příkras: zničené svahy, odhalená zemina, vykácené porosty, těžká technika, betonové pilíře a krajina proměněná v rozkopané staveniště. Kdo tvrdí, že podobné zásahy mají „malý dopad“, buď neví, co říká, nebo se snaží veřejnost obelhat.
Mosty, které by rozřízly údolí a zničily jeho přírodní hodnotu
Podle projektové dokumentace má být most přes Stařečský potok v Libušině údolí dlouhý 75 metrů a stát na třech pilířích. Už tato jediná stavba by znamenala rozsáhlé kácení, zásahy do svahů a likvidaci vegetace, která dnes tvoří klidovou přírodní zónu.
Jenže to je teprve začátek. Silnice by pokračovala po celé pravé stráni Terovského údolí, těsně pod zahrádkářskou kolonií. Nejde o žádný nenápadný průsek. Jde o masivní liniový zásah, který by vyžadoval kompletní odstranění stromů, keřů a půdního krytu. Celá pravá stráň by byla rozkopána, stabilizována, vyztužena, přetvořena v dopravní koridor. Údolí by přišlo o svou přirozenou strukturu, o ticho, o biodiverzitu, o vše, co z něj dělá živý krajinný celek.
Na konci této trasy by vznikl druhý most – přes Terovské údolí, dlouhý 111,2 metru se čtyřmi pilíři. Každý pilíř znamená další výkopy, další beton, další likvidaci porostů. Výsledkem by byla souvislá linie staveb, která by údolí rozdělila, znehodnotila a trvale poškodila.
Most na obchvatu Brtnice
Brtnice jako nepopiratelný důkaz
Fotografie z Brtnice nejsou žádná „přehnaná interpretace“. Jsou to tvrdá fakta. Vidíme rozježděné svahy, odhalenou zeminu, zničené porosty, kontejnery, stavební zázemí, masivní betonové konstrukce a těžkou techniku, která se zakusuje do krajiny. Příroda mizí před očima. Údolí se mění v průmyslovou zónu. A přesně takto by dopadlo Libušino i Terovské údolí.
Kdo se podívá na Brtnici, vidí budoucnost Třebíče, pokud by se průchvat skutečně realizoval.
Naivní víra v „jinou Třebíč“ je směšná
Nebo se snad někdo vážně domnívá, že v Třebíči by to bylo jiné? Že by oba mosty spadly z nebe rovnou do nedotčené krajiny? Nebo že by vyrostly jako houby po dešti, bez jediného výkopu, bez jediného pokáceného stromu? Takové představy jsou směšné. Výstavba průchvatu by znamenala přesně to, co vidíme v Brtnici: těžkou techniku, výkopy, beton, hluk, prach a totální devastaci údolí. Libušino i Terovské údolí by přestaly existovat v podobě, kterou dnes známe.
Ignorace, nebo vědomá lež?
Tvrdí-li někdo, že dopad průchvatu na životní prostředí bude „minimální“, pak buď ignoruje realitu, nebo vědomě klame veřejnost. Průchvat není dopravní řešení. Je to brutální zásah do přírody, který by zničil dvě nejcennější údolí v Třebíči. A přírodu, která jednou zmizí pod betonem, už nikdy nezískáme zpět.













































