Město Třebíč začalo plánovanou spalovnu představovat jako odpověď na budoucnost odpadového hospodářství ve městě. „Třebíč má na tuto otázku odpověď,“ píše radnice a vzápětí dodává, že tento problém „vyřeší moderní multipalivový kotel“. Zařízení má podle města zajistit stabilní a dostupné ceny tepla, ušetřit miliony korun za odvoz odpadu a poskytnout městu jistotu, že bude mít kde svůj odpad využít.
Na první pohled to působí logicky. Město má problém, město našlo řešení a město bude mít vlastní zařízení, které jej vyřeší. Jenže právě tady začíná být oficiální komunikace radnice problematická.
Multipalivový kotel totiž nestaví Město Třebíč. Investorem projektu je soukromá společnost TTS energo. Veřejně dostupné informace o získání stavebního povolení uvádějí právě TTS energo jako společnost, která chce v Teplárně Sever postavit multipalivový kotel s kapacitou až 20 tisíc tun biomasy a komunálního odpadu ročně.
Čí je tedy „vlastní zařízení“?
Nejvýrazněji se tento rozpor projevuje v jedné větě článku radnice. Město mezi hlavními výhodami projektu uvádí:„Garance kapacity: Vlastní zařízení pro zpracování odpadu znamená, že nás nikdo nebude moci nutit k nevýhodným cenám za převzetí odpadu.“
To je velmi silné tvrzení. Současně ale vyvolává jednoduchou otázku: Čí „vlastní zařízení“?
Jestliže investorem multipalivového kotle není město, nýbrž soukromá společnost TTS energo, pak nejde o „vlastní zařízení“ města v obvyklém významu tohoto slova. Může jít o zařízení působící v Třebíči, zpracovávající třebíčský odpad a dodávající teplo třebíčským odběratelům. To ale není totéž jako zařízení vlastněné městem.
Samotná TTS energo se ostatně prezentuje jako dodavatel energie Třebíči a na svých stránkách uvádí mezi svými provozy Teplárny Sever, Jih, Západ a Východ. Na tom samozřejmě není nic špatného. Soukromá společnost může provozovat energetická zařízení a dodávat městu teplo.
Podstatné ale je, aby občan při čtení oficiálních informací radnice jasně rozuměl tomu, co patří městu, co je projektem soukromého investora a kdo bude rozhodovat o ekonomice připravovaného zařízení.
Město slibuje výsledky soukromé investice
Rozdíl mezi městem a soukromým investorem není jen právní formalita. Začíná být důležitý ve chvíli, kdy se od popisu projektu přejde ke konkrétním ekonomickým slibům. Radnice označuje připravované zařízení za„ekonomicky nejvýhodnější řešení pro všechny obyvatele Třebíče“. Občanům současně slibuje „stabilní a dostupné ceny tepla“ a milionové úspory za odvoz odpadu. Taková tvrzení už nejsou pouhým vyjádřením podpory projektu. Jsou to závěry o jeho budoucí ekonomice. A u těch je namístě ptát se, z jakých podkladů vycházejí.
Investorem zařízení bude TTS. Investor bude muset financovat jeho výstavbu a následný provoz. Výsledná ekonomika bude přirozeně záviset na investičních a provozních nákladech, ceně a množství paliva či odpadu, výrobě energie a dalších parametrech projektu. Právě proto je důležitá otázka, jaké konkrétní podklady má radnice pro kategorický závěr, že jde o„ekonomicky nejvýhodnější řešení pro všechny obyvatele Třebíče“.
Pokud taková kalkulace existuje, měla by být veřejnosti představena. Jinak občané nemají možnost ověřit, zda jde o ekonomicky podložený závěr města, nebo o očekávání spojené s projektem investora.
„Ušetříme miliony.“ Ale jak vypadá celé srovnání?
Podobně je třeba číst tvrzení, že díky spalovně „ušetříme miliony korun za odvoz“. Radnice argumentuje tím, že přeprava odpadu například do Brna nebo Českých Budějovic by stála miliony korun ročně. Náklady na přepravu samozřejmě patří do ekonomického srovnání jednotlivých možností. Samotná úspora za dopravu ale ještě nedokazuje, která varianta je celkově levnější.
Aby bylo možné říci, že třebíčské řešení je skutečně ekonomicky nejvýhodnější, bylo by třeba postavit proti sobě celkové náklady jednotlivých variant. Na jedné straně přepravu a cenu za energetické využití odpadu v jiném zařízení. Na druhé straně cenu za jeho zpracování v zařízení TTS, v jehož ekonomice se musí nějakým způsobem projevit výstavba a provoz nové technologie. Teprve takové srovnání by umožnilo veřejnosti posoudit, zda „ušetříme miliony“ skutečně znamená, že celé řešení bude pro město a jeho občany levnější.
Co přesně znamená „garance kapacity“?
Ještě větší pozornost si zaslouží slovo „garance“. Podle města nás díky vlastnímu zařízení „nikdo nebude moci nutit k nevýhodným cenám za převzetí odpadu“. Jestliže však zařízení nebude vlastnit město, je legitimní ptát se, na čem je tato garance založena.
Existuje nějaký dlouhodobý závazek mezi městem a TTS? Je garantována kapacita pro komunální odpad z Třebíče? A pokud ano, za jakých cenových podmínek a na jak dlouhou dobu? Samotná existence zařízení na území Třebíče ještě automaticky neznamená, že město vlastní jeho kapacitu nebo že má natrvalo garantovanou výhodnou cenu za zpracování odpadu.
Pokud má radnice k dispozici smluvní nebo jiné podklady, které takovou jistotu dávají, jejich zveřejnění by výrazně pomohlo celé veřejné debatě. Pokud taková garance zatím neexistuje, měla by být formulace města podstatně opatrnější.
TTS může svůj projekt propagovat. Role radnice je jiná
TTS je soukromá společnost a je naprosto legitimní, pokud svůj projekt považuje za výhodný a přesvědčuje o jeho kvalitách zákazníky, partnery i veřejnost. Sama TTS na svém webu propaguje své řešení vytápění a uvádí výhody, které podle ní odběratelům přináší.
Od městské radnice však občané mohou očekávat jiný přístup. Její úlohou není prodávat produkt soukromé společnosti, nýbrž posuzovat, zda je konkrétní řešení skutečně v dlouhodobém zájmu města a jeho obyvatel.
Vedení města má samozřejmě plné právo říci, že projekt TTS podporuje a považuje jej za nejlepší řešení. Je to legitimní politické stanovisko. Pak by ale mělo současně vysvětlit, na základě jakých ekonomických podkladů, smluvních vztahů a konkrétních garancí k tomuto závěru dospělo.
To je podstatný rozdíl mezi propagací a informováním.
TTS a Město Třebíč jedno nejsou
Právě v tom spočívá hlavní problém současné komunikace radnice. Město sice výslovně nepíše, že spalovna bude jeho majetkem. Vytváří však souvislý příběh, ve kterém „Třebíč má odpověď“, zařízení „vyřeší“ třebíčský problém, přinese „našemu městu a domácnostem“ konkrétní výhody a především zajistí „garanci kapacity“, protože budeme mít „vlastní zařízení pro zpracování odpadu“.
Jenže TTS energo a Město Třebíč nejsou jeden subjekt.
TTS připravuje podnikatelský projekt. Radnice zastupuje město a jeho občany. Jejich zájmy se mohou v mnoha ohledech shodovat, ale nelze je automaticky ztotožňovat. Proto by město mělo jasně rozlišovat mezi tím, co může skutečně garantovat samo, a tím, co očekává od soukromého projektu TTS.
A pokud radnice tvrdí, že spalovna přinese stabilní ceny tepla, milionové úspory, garanci kapacity a představuje „ekonomicky nejvýhodnější řešení pro všechny obyvatele Třebíče“, měla by zároveň zveřejnit podklady, na jejichž základě k těmto závěrům dospěla.
Nejde totiž jen o otázku, komu bude patřit kotel. Jde o mnohem důležitější otázku: kdo bude rozhodovat o jeho ekonomice a jaké skutečné garance z projektu mají občané Třebíče.
ekonom, zástupce ředitele mezinárodní neziskové organizace, opoziční zastupitel města Třebíče,
předseda spolku Obchvat Třebíče
