Plánovaná spalovna v Třebíči a velké zařízení ZEVO v Brně se na první pohled mohou jevit jako podobné provozy: obě spalují komunální odpad a obě mají technologie na čištění spalin. Ve skutečnosti však jde o dvě naprosto rozdílné kategorie zařízení – právně, technologicky i z hlediska dopadů na zdraví obyvatel. Rozdíl mezi nimi je zásadní a pro veřejnou debatu v Třebíči klíčový.
Právní režim: Brno v nejpřísnějším evropském systému, Třebíč mimo něj
Brněnské ZEVO je velká spalovna s kapacitou přesahující tři tuny odpadu za hodinu. To znamená, že spadá do režimu integrované prevence (IPPC) a musí plnit závazné emisní limity BAT – tedy limity odvozené z evropského dokumentu „Best Available Techniques“. Tyto limity jsou právně vymahatelné, jsou součástí integrovaného povolení a jejich dodržování kontroluje inspekce životního prostředí. Brno musí mít také kontinuální měření hlavních znečišťujících látek, které probíhá nepřetržitě a data se pravidelně vyhodnocují.
Třebíčská spalovna je jiný případ. Podle dokumentu Krajského úřadu Vysočina má kapacitu 2,5 tuny odpadu za hodinu. To je pod zákonným prahem tří tun, který rozhoduje o tom, zda zařízení spadá do režimu IPPC. Krajský úřad to ve svém stanovisku potvrzuje: zařízení „nespadá pod zákon o integrované prevenci“. Tím pádem nemá povinnost plnit závazné emisní limity BAT, nemá povinnost kontinuálního měření a nemá povinnost používat nejlepší dostupné technologie.
Provozovatel v dokumentaci EIA uvádí, že bude „dobrovolně“ plnit přísnější limity. Dobrovolný závazek však není právně vymahatelný. Pokud by provoz překročil hodnoty, které si sám stanovil, nejedná se o porušení integrovaného povolení – protože žádné integrované povolení nemá. V praxi to znamená, že limity nejsou sankcionovatelné a jejich dodržování nelze vynutit.
Technologie čištění spalin: složitý systém v Brně, jednodušší v Třebíči
Rozdíl v právním režimu se přímo promítá do použitých technologií. Brněnské ZEVO musí splnit přísné limity BAT, a proto používá vícestupňový systém čištění spalin. Ten zahrnuje například selektivní katalytickou redukci (SCR) nebo selektivní nekatalytickou redukci (SNCR) pro snižování oxidů dusíku, mokré nebo polosuché čištění kyselých plynů, dávkování aktivního uhlí pro zachytávání dioxinů a těžkých kovů a filtry s účinností přes 99,9 %. Tyto technologie jsou drahé, energeticky náročné a vyžadují pravidelnou údržbu. Jejich cena se pohybuje v řádech stovek milionů korun.
Třebíčská spalovna takové povinnosti nemá. Protože nespadá pod BAT, může použít jednodušší systém čištění spalin – typicky polosuchou neutralizaci kyselých plynů, textilní filtry a případně dávkování sorbentů. Tyto technologie jsou levnější a méně náročné na provoz. Nejsou však schopny dosahovat tak nízkých emisních hodnot jako technologie v Brně. Rozdíl je patrný zejména u oxidů dusíku, dioxinů a těžkých kovů, kde BAT limity jsou několikanásobně přísnější než limity podle zákona o ochraně ovzduší.
Monitoring emisí: nepřetržitý dohled v Brně, periodické měření v Třebíči
Brněnské ZEVO má povinnost kontinuálního měření hlavních znečišťujících látek – prachu, oxidů dusíku, oxidů síry, oxidu uhelnatého, chlorovodíku, fluorovodíku a organických látek. Data se zaznamenávají každou minutu a inspekce má přístup k jejich vyhodnocení. Pokud by zařízení překročilo limit, musí okamžitě upravit provoz.
Třebíčská spalovna takovou povinnost nemá. Měření emisí bude probíhat pouze periodicky, typicky dvakrát ročně. To znamená, že většinu roku není známo, jaké emise zařízení skutečně vypouští. Periodické měření zachytí jen krátký okamžik provozu, nikoli běžný stav. Pro obyvatele to znamená nižší úroveň kontroly a menší jistotu, že zařízení dodržuje limity.
Dopady na zdraví obyvatel: proč na režimu záleží
Rozdíl v technologiích a monitoringu se promítá do kvality ovzduší v okolí. Oxidy dusíku, prach, těžké kovy a dioxiny patří mezi látky s prokázanými zdravotními dopady – od zhoršení dýchacích funkcí přes zvýšené riziko kardiovaskulárních onemocnění až po karcinogenní účinky. Velké spalovny, které plní BAT limity, mají emise výrazně nižší než menší zařízení mimo režim IPPC. Brněnské ZEVO se reálně pohybuje hluboko pod limity, protože technologie umožňují dosahovat velmi nízkých hodnot.
Třebíčská spalovna bude mít limity podle zákona o ochraně ovzduší, které jsou několikanásobně vyšší než limity BAT. A protože monitoring nebude kontinuální, nelze garantovat, že zařízení bude dlouhodobě dosahovat hodnot, které uvádí v dokumentaci.
Dobrovolné BAT limity: slib, který nelze vynutit
Provozovatel třebíčské spalovny uvádí, že bude plnit limity odpovídající BAT. Tyto limity však nejsou součástí integrovaného povolení, protože zařízení pod IPPC nespadá. Krajský úřad to ve svém dokumentu výslovně potvrzuje. Dobrovolný závazek je pouze proklamací v dokumentaci EIA. Pokud by provoz limity nedodržel, nejedná se o porušení zákona o integrované prevenci, protože zařízení do tohoto režimu nespadá. Neexistuje tedy právní nástroj, který by umožnil limity vynutit.
Závěr: dvě spalovny, dva světy
Brněnské ZEVO je zařízení v nejpřísnějším evropském režimu, s povinnými BAT limity, kontinuálním monitoringem a nejmodernějšími technologiemi. Třebíčská spalovna je malý provoz mimo režim IPPC, s mírnějšími limity, jednodušší technologií a bez nepřetržitého měření. Rozdíl mezi nimi není jen technický, ale i právní a zdravotní. Pro obyvatele Třebíče je důležité vědět, že plánované zařízení nebude mít stejné povinnosti ani stejné technologie jako velké spalovny v Brně či Praze. A že „dobrovolné“ plnění přísnějších limitů není právně vymahatelné.
ekonom, zástupce ředitele mezinárodní neziskové organizace, opoziční zastupitel města Třebíče,
předseda spolku Obchvat Třebíče
