SPALOVNA V TŘEBÍČI: Město riskuje. Provoz by závisel na dovozu komunálního odpadu z jiných okresů

Plánovaná spalovna na Rafaelově ulici je prezentována jako moderní řešení odpadového hospodářství a zdroj levného tepla pro obyvatele Třebíče. Jenže při bližším pohledu se ukazuje, že projekt stojí na předpokladech, které přestanou platit už za několik let. Česká republika totiž směřuje k nové odpadové legislativě, která zásadně mění to, kolik odpadu bude možné spalovat. A právě tato změna staví třebíčský projekt do paradoxní situace: spalovna má být postavena na odpad, který nebude možné legálně spálit v množství, na které je dimenzována.

Kapacita spalovny vs. realita roku 2035

Společnost TTS energo plánuje zařízení s roční kapacitou 20 000 tun odpadu. Tento údaj vychází z historických dat o produkci směsného komunálního odpadu v regionu. Jenže Česká republika má pro rok 2035 jasně stanovený cíl: 65 % odpadu musí být recyklováno, 25 % energeticky využito a maximálně 10 % skládkováno.

Pokud dnes okres Třebíč produkuje přibližně 32 000 tun komunálního odpadu ročně, znamená to, že v roce 2035 bude možné spálit pouze 25 %, tedy zhruba 8 000 tun odpadu ročně. To je méně než polovina kapacity plánované spalovny.

Rok 2030 je jen mezistupeň, který postupně zvyšuje míru třídění. Skutečný dopad na provoz spalovny však přichází až s cílovou strukturou roku 2035 — a ta je pro projekt rozhodující.

Spalovna bez paliva

Spalovna, která nedostává dostatek odpadu, nedokáže udržet stabilní provozní teplotu. Pec se dostává do nestabilního režimu, filtry se zanášejí a provoz se stává technicky i ekonomicky neudržitelným. Kapacita 20 000 tun tak není jen číslo na papíře, ale minimální hranice, bez které zařízení nemůže fungovat.

Pokud bude možné legálně spálit jen 8 000 tun odpadu ročně, bude spalovně chybět více než 60 % potřebného množství. To znamená jediné: aby zařízení vůbec fungovalo, bude muset dovážet odpad z jiných regionů.

Dovoz odpadu a tlak na horší třídění

Dovoz odpadu z velkých vzdáleností by zásadně změnil charakter Rafaelovy ulice. Z lokálního zařízení by se stal tranzitní uzel pro cizí odpad, s nárůstem dopravy, hluku a rizik. Zároveň vzniká nepříjemný tlak na město samotné. Pokud spalovna potřebuje více směsného odpadu, je v zájmu investora, aby se třídilo méně. Jenže nižší míra třídění by znamenala vysoké pokuty od Ministerstva životního prostředí, které by dopadly přímo na městský rozpočet.

Třebíč by se tak ocitla v paradoxní situaci: aby spalovna fungovala, muselo by město porušovat zákon, nebo dovážet odpad z jiných okresů. Ani jedna varianta není v souladu s deklarovaným cílem projektu — tedy řešit odpadové hospodářství Třebíčska.

Koncepční nesoulad, který nelze ignorovat

Plánovaná spalovna je v přímém rozporu s legislativou, která bude závazná v roce 2035. Projekt počítá s množstvím odpadu, které region nebude produkovat, a ignoruje povinnosti, které budou pro města a obce závazné. V době, kdy se Česká republika připravuje na výrazné zvýšení recyklace, staví Třebíč zařízení, které bude závislé na tom, aby se třídilo méně.

Tento legislativní paradox není detail, který lze vyřešit provozními úpravami. Je to základní koncepční problém, který zpochybňuje samotnou existenci spalovny na Rafaelově ulici. Pokud má být odpadové hospodářství regionu dlouhodobě udržitelné, musí vycházet z pravidel roku 2035 — ne z dat roku 2015.