Stávající vedení Třebíče už několik let aktivně podporuje výstavbu spalovny komunálního odpadu. Ve veřejných vystoupeních se projekt prezentuje jako moderní řešení, které má přinést levné teplo, ekologičtější nakládání s odpady a energetickou soběstačnost. Jenže za touto rétorikou se skrývá jednoduchá otázka, kterou město nahlas neříká: kdo na odpadu skutečně vydělá? A stejně důležitá: kdo to celé zaplatí?
Soukromý projekt, veřejná podpora
Spalovna není městský projekt. Nejde o zařízení, které by vlastnila radnice nebo které by sloužilo jako veřejná služba. Jde o soukromou investici společnosti TTS energo, která má s městem dlouhodobě nadstandardní vztahy. Přesto právě město vystupuje jako hlavní politický promotér projektu – a to i v situaci, kdy ekonomické riziko ponese veřejnost.
Zatímco investor získá stabilní příjem z poplatků za odpad a z prodeje tepla, město bude muset zajistit, aby spalovna měla dostatek odpadu a aby teplo někdo odebíral. Jinými slovy: zisky jsou soukromé, rizika veřejná.
Jak se tvoří zisk: Občan platí dvakrát
Ekonomika spaloven je ve skutečnosti velmi přímočará. Zisk vzniká ze dvou zdrojů: z poplatku za každou tunu odpadu, kterou město do spalovny přiveze, a z prodeje tepla, které spalovna vyrobí. Občan tak zaplatí dvakrát – jednou v poplatku za komunální odpad, podruhé v ceně tepla.
A protože spalovna v Třebíči má být malá, s kapacitou pouhých dvaceti tisíc tun ročně, bude mít extrémně vysoké fixní náklady na filtry, technologie a likvidaci toxického popílku. Tyto náklady se nevyhnutelně promítnou do cen, které zaplatí domácnosti.
Proč malé spalovny nevycházejí — ale přesto se staví
Malé spalovny jsou ekonomicky nevýhodné. To není názor, ale fakt, který potvrzují odborné analýzy i zkušenosti z jiných měst. Provoz drahých filtrů, emisních technologií a povinné likvidace popílku je tak nákladný, že se vyplatí jen u zařízení s kapacitou 100–150 000 tun ročně.
Proč se tedy staví malé spalovny?
- Dotace – investor může získat veřejné peníze na výstavbu.
- Jisté odběry tepla – město garantuje, že teplo bude odebíráno.
- Jistý přísun odpadu – město musí zajistit, že spalovna bude mít co spalovat.
- Politická výhoda – projekt vypadá jako „rozvoj města“, i když jde o soukromý byznys.
Výsledkem je situace, kdy investor má jisté příjmy, zatímco město nese odpovědnost za to, aby projekt fungoval.
Kdo nese riziko: Obyvatelé jako pojistka projektu
Pokud spalovna nebude ekonomicky vycházet, náklady se přenesou na město. A město je přenese na občany. Nejvíce na ty, kteří jsou napojeni na centrální zásobování teplem – tedy na obyvatele sídlišť, a majitele některých rodinných domů.
Emisní povolenky: Tichý zabiják ekonomiky spaloven
Situaci navíc dále zhorší povinnost nakupovat emisní povolenky. Komunální odpad obsahuje velké množství plastů, jejichž spalování produkuje fosilní CO₂. Každá tuna plastu bude znamenat další náklad. Provoz spalovny se tak může prodražit o miliony ročně. A opět – tyto peníze zaplatí občané.
Závěr: Odpad jako byznys, ne služba
Spalovna v Třebíči není ekologický projekt. Není to ani projekt, který by přinesl levné teplo nebo levné nakládání s odpady. Je to byznysový model, ve kterém se veřejné peníze přelévají do soukromého projektu. Zisky půjdou investorovi. Náklady půjdou občanům.
A to je odpověď na otázku, kdo skutečně vydělá na odpadu.
Související příspěvky
ekonom, zástupce ředitele mezinárodní neziskové organizace, opoziční zastupitel města Třebíče,
předseda spolku Obchvat Třebíče
