Město Třebíč výstavbu spalovny dlouhodobě podporuje. Dokládá to i velmi diskutabilní vyjádření starosty Pavla Pacala: „…ten odpad, který si tady my vytvoříme, si my sami tady spálíme, a ještě se tím zahřejeme.“ Tento výrok však stojí buď na naprosté neznalosti ekonomické reality, nebo úmyslně vytváří dojem, že spalovna přinese levné teplo a levné nakládání s odpady. Ve skutečnosti jde o tvrzení, které může veřejnost klamat a které zapadá do dlouhodobého trendu, kdy město favorizuje projekty společnosti TTS.
V odpadovém hospodářství a energetice však žádné zázraky neexistují. Postavit a provozovat technologicky bezpečné zařízení na spalování odpadu je extrémně nákladné, a u malých projektů se tyto náklady násobí. Proč tedy zařízení o kapacitě pouhých 20 000 tun ročně ekonomicky nedává smysl — a proč hrozí, že vícenáklady nakonec dopadnou přímo na obyvatele třebíčských sídlišť?
Efekt z rozsahu: Malé spalovny ekonomicky nefungují
V oboru energetického využívání odpadů (ZEVO) platí jedno základní pravidlo: aby byla moderní spalovna s roštovou technologií komerčně životaschopná, musí zpracovávat alespoň 90 000 až 100 000 tun odpadu ročně. Důvod je jednoduchý. Nejdražší částí spalovny není samotný kotel, ale rozsáhlé systémy chemické filtrace spalin — technologie pro zachycování dioxinů, těžkých kovů, prachu, kyselých složek či organických látek. Tyto filtry, katalyzátory a jejich nepřetržitý servis stojí obrovské peníze bez ohledu na to, zda zařízení pálí sto tisíc tun, nebo jen dvacet tisíc.
U malého projektu, jaký se plánuje v Třebíči, tak fixní náklady na filtraci tvoří neúměrně vysokou část celkových nákladů na každou jednu tunu odpadu. Ekonomika provozu se tím dostává do velmi napjaté roviny.
Scénář A: Skokové zdražení poplatků za komunální odpad
Aby byl provoz spalovny pro investora ziskový, musí se náklady na provoz filtrů a likvidaci toxického popílku — který je klasifikován jako nebezpečný odpad — pokrýt z příjmů. Prvním zdrojem je takzvané bránové vstupné (gate fee), tedy částka, kterou město zaplatí za každou tunu odpadu dovezenou do zařízení.
Dnes stojí skládkování město zhruba 1 500 až 2 000 Kč za tunu. U malé spalovny se však odhaduje, že reálné bránové vstupné bude muset činit 3 000 až 3 500 Kč za tunu, aby pokrylo provozní náklady. Třebíč ročně vyprodukuje přibližně 8 000 tun směsného odpadu. Pokud by město muselo doplácet 1 000 až 1 500 Kč za každou tunu navíc, znamenalo by to zásah do rozpočtu ve výši 8 až 12 milionů korun ročně.
Pokud radnice nebude chtít tyto peníze brát z rozpočtů na opravy silnic, škol či veřejné zeleně, bude muset zvýšit místní poplatek za komunální odpad. Pro čtyřčlennou rodinu by to znamenalo citelné navýšení ročních nákladů.
Scénář B: Dražší teplo pro obyvatele sídlišť
Pokud město poplatky za popelnice nezvýší, může investor hledat peníze jinde — v ceně tepla. V energetice se cena tepla schvaluje jako tzv. věcně usměrňovaná cena. Teplárna si do ní může započítat veškeré oprávněné náklady na provoz a investice. Pokud drahá filtrace spalin vygeneruje ztrátu, promítne se tato ztráta do ceny tepla na další rok.
Majitelé rodinných domů, kteří topí plynem nebo tepelnými čerpadly, by v tomto případě neplatili nic. Obyvatelé panelových a bytových domů na sídlištích, kteří jsou povinně napojeni na centrální zásobování teplem, by však zaplatili vše. Stali by se rukojmími ekonomických výsledků nového provozu. Pokud by teplárna musela kvůli nákladům na spalování odpadu zdražit teplo byť jen o 150 Kč na GJ, znamenalo by to pro průměrnou domácnost v bytě zdražení o několik tisíc korun ročně.
Nová hrozba: Emisní povolenky pro spalovny
Ekonomiku projektu dále komplikuje nová evropská legislativa. Evropská unie zavádí povinnost, aby spalovny odpadu vstoupily do systému obchodování s emisními povolenkami (EU ETS). Komunální odpad obsahuje velké množství plastů, které jsou vyrobené z ropy. Jejich spalování proto produkuje značné množství fosilního CO₂.
Jakmile bude muset provozovatel v Třebíči nakupovat emisní povolenky za každou tunu plastu, provozní náklady výrazně vzrostou. Tento faktor nebyl v původních plánech investora plně zohledněn, ale později bude hrát zásadní roli.
Závěr: Ekonomické riziko nesou místní obyvatelé
Představa, že malá spalovna uprostřed Třebíče přinese levné teplo a levné nakládání s odpady, je iluzí. Náklady na drahé čištění spalin a nová emisní legislativa z tohoto projektu dělají ekonomicky napjaté zařízení, jehož rizika nakonec — ať už skrze dražší popelnice, nebo dražší teplo — ponesou výhradně místní obyvatelé.
ekonom, zástupce ředitele mezinárodní neziskové organizace, opoziční zastupitel města Třebíče,
předseda spolku Obchvat Třebíče
