Plánovaná spalovna na Rafaelově ulici má podle investora a současného vedení třebíčské radnice představovat moderní řešení odpadového hospodářství Třebíčska. Jenže při pohledu na pravidla, která budou závazná v roce 2035, se ukazuje zásadní problém: region nebude smět spalovat tolik odpadu, kolik spalovna potřebuje k provozu. Česká republika totiž přechází na nový systém nakládání s odpady, který výrazně zvyšuje míru recyklace a omezuje spalování.
A do toho je potřeba říct nahlas i druhou věc: spalovnu staví soukromá firma TTS, která by inkasovala zisky. Náklady — tedy poplatky za odpad a ceny tepla — by ale nesli občané Třebíče. Město projekt aktivně podporuje, ale ekonomické riziko nenese investor, nýbrž domácnosti.
Areál, který už existuje. A který má potenciál
Skládku v Petrůvkách vlastní Svazek obcí pro komunální služby. Jde o rozsáhlý areál mimo obytnou zónu, s dobrou dopravní dostupností a dlouholetou zkušeností s nakládáním s odpady. Právě zde se nabízí možnost vybudovat moderní třídicí a překládací centrum, které by splnilo nejen mezistupeň roku 2030, ale hlavně cílovou strukturu roku 2035.
Ta stanovuje jasná pravidla: 65 % odpadu musí být recyklováno, 25 % energeticky využito (spáleno) a maximálně 10 % skládkováno. Pokud dnes okres Třebíč produkuje přibližně 32 000 tun komunálního odpadu ročně, znamená to, že v roce 2035 bude možné spálit pouze 25 %, tedy zhruba 8 000 tun odpadu.
Plánovaná spalovna TTS je ale dimenzována na 20 000 tun. To je více než dvojnásobek toho, co bude region smět spálit. Spalovna tak nebude mít dostatek paliva — a bude závislá na dovozu odpadu z jiných okresů.
Jak by fungoval model Petrůvek
Koncept je jednoduchý. Do Petrůvek by nadále přijížděl komunální odpad z celého okresu. V kryté hale by se vytřídily cenné druhotné suroviny — plasty, papír, kovy — které zákon vyžaduje recyklovat. Zbytkový odpad, který už nelze využít jinak, by se slisoval do hermeticky uzavřených kontejnerů. Ty by se následně odvezly do velkých průmyslových provozů, které mají dostatečnou kapacitu i technologii pro bezpečné zpracování.
Tento postup přesně odpovídá tomu, co bude Česká republika vyžadovat v roce 2035: většina odpadu se musí vytřídit, zbytek bezpečně upravit a energeticky využít ve velkých provozech, které mají špičkové technologie čištění spalin.
Levnější, bezpečnější, legislativně čisté
Výhodou tohoto modelu je především jeho ekonomika. Vybudování moderní třídicí linky a překládací haly představuje investici v řádu desítek milionů korun. Oproti tomu spalovna s chemickou filtrací a vysokými provozními náklady vyžaduje investici v řádu miliard.
A protože spalovnu staví soukromá firma TTS, znamená to jednoduchou věc: zisky by byly soukromé, ale náklady veřejné.
Občané by platili:
vyšší poplatky za odpad, protože spalovna potřebuje směsný odpad,
vyšší ceny tepla, protože malá spalovna má drahý provoz,
případné pokuty, pokud by město muselo kvůli spalovně omezovat třídění.
Model Petrůvek naproti tomu umožňuje splnit legislativní požadavky bez jakýchkoli výjimek. Třídění probíhá přímo v areálu, zbytkový odpad je bezpečně upraven a odvezen mimo město. Třebíč tak nemusí řešit problém nedostatku odpadu ani riziko pokut za nízkou míru recyklace.
Kam odpad odvézt? Velká centra mají kapacitu i zájem
Slisovaný zbytkový odpad lze odvézt do dvou velkých provozů v okruhu do osmdesáti kilometrů. Prvním je brněnské SAKO, které navyšuje kapacitu na více než 350 000 tun ročně. Pro takto velký provoz představuje odpad z Třebíčska zanedbatelné množství.
Druhou možností je cementárna Mokrá, která má schválenou kapacitu pro termické využití odpadu 185 000 tun ročně, přičemž reálně využívá sotva polovinu. Mokrá má aktuálně volnou kapacitu přes 100 000 tun a o upravený zbytkový odpad z regionů aktivně stojí.
Logisticky jde o řešení, které nezatíží město. Z Petrůvek by odjíždělo přibližně jedenáct kamionů týdně. Veškerá manipulace s odpadem, případný zápach i rizika spojená s emisemi by tak zůstaly mimo obytnou zónu Třebíče.
Řešení, které dává smysl
Model Petrůvek představuje realistickou alternativu k plánované spalovně. Je levnější, bezpečnější a hlavně odpovídá pravidlům roku 2035, která určují, kolik odpadu bude možné spalovat. Nevyžaduje výjimky, neohrožuje obyvatele a nevyvolává tlak na dovoz cizího odpadu.
Zatímco spalovna na Rafaelově ulici přináší environmentální rizika, dopravní zátěž a finanční nejistotu — a především přenáší náklady na občany, zatímco zisky by šly soukromé firmě — modernizace Petrůvek nabízí řešení, které je dlouhodobě udržitelné.
Třebíč tak nemusí podporovat výstavbu spalovny. Stačí využít infrastrukturu, kterou už má — a doplnit ji o technologii, která odpovídá budoucím pravidlům.
Související příspěvky
ekonom, zástupce ředitele mezinárodní neziskové organizace, opoziční zastupitel města Třebíče,
předseda spolku Obchvat Třebíče
