V Třebíči se v tichosti schyluje k jednomu z nejzásadnějších rozhodnutí moderní historie města. Soukromá společnost TTS energo plánuje v průmyslovém areálu na Rafaelově ulici postavit spalovnu odpadů, eufemicky nazývanou Zařízení pro energetické využívání odpadů (ZEVO), s kapacitou 20 tisíc tun ročně. Současné vedení radnice k projektu mlčí a dává záměru zelenou.
Mezi lidmi se proto začínají ozývat hlasy volající po vyhlášení místního referenda. Pohled do nedaleké historie a sousední Jihlavy však dává jasné varování: místní referendum je v českých podmínkách byrokratická past, která většinou selže. Skutečné řešení leží v nadcházejících komunálních volbách, které nás čekají už za dva měsíce.
Jihlavské memento: Vítězství u soudu, absolutní prohra u uren
Příběh plánované stavby obří spalovny v Jihlavě-Hruškových Dvorech z minulého desetiletí je pro Třebíč dokonalou učebnicí. Když tamní občané a ekologičtí aktivisté ze sdružení Společně pro Vysočinu bojovali proti krajskému projektu, stálo je to roky úsilí, sepisování petic a drahých soudních sporů. Jihlavská radnice se lidovému hlasování intenzivně bránila a návrhy občanů opakovaně shazovala ze stolu s argumentem, že položené otázky jsou nezákonné nebo nesrozumitelné.
Celý spor musel nakonec rozseknout až Nejvyšší správní soud, který dal za pravdu občanům a městu referendum nařídil. Plebiscit se uskutečnit na podzim roku 2016. Lidé v něm sice drtivou většinou hlasovali proti spalovně a pro recyklaci, jenže výsledek přesto skončil v koši. K urnám totiž dorazilo pouze 23,2 % oprávněných voličů, což bylo hluboko pod tehdejší zákonnou hranicí platnosti. Aktivisté vyhořeli na apatii lidí a město za organizaci neplatného hlasování zbytečně zaplatilo 1,5 milionu korun.
Skrytá hrozba uprostřed města: Co filtry spalovny nezachytí?
Obhájci třebíčského projektu z řad investora a radnice často argumentují tím, že moderní technologie disponují špičkovými filtry a emise budou pod přísnou kontrolou. Realita spalování komunálního odpadu a plastů je však mnohem temnější. Žádný filtr na světě není stoprocentní. Při procesu spalování vznikají ty nejtoxičtější známé chemické sloučeniny – dioxiny a furany, které jsou pro lidský organismus vysoce nebezpečné i v naprosto minimálním množství.
Spolu s nimi unikají z komína ultrajemné prachové částice (PM2.5). Tyto mikroskopické částice filtry nedokážou spolehlivě zachytit. Dlouho se drží v ovzduší a kvůli své velikosti pronikají přes plicní sklípky přímo do krevního oběhu. Vzhledem k tomu, že areál na Rafaelově ulici leží v těsné blízkosti obytných zón a třebíčských sídlišť, budou tomuto neviditelnému koktejlu škodlivin dlouhodobě vystaveni místní obyvatelé i jejich děti.
Ekonomický nesmysl: Malá kapacita přinese obří náklady
Kromě zdravotních rizik naráží třebíčský projekt na tvrdou ekonomickou realitu. Plánovaná kapacita 20 tisíc tun ročně je z hlediska moderního odpadového hospodářství kriticky malá. Zahraniční i tuzemské ekonomické studie jasně prokazují, že moderní spalovny (ZEVO) jsou ekonomicky rentabilní až od kapacity minimálně 100 tisíc tun ročně.
Důvod je jednoduchý: technologicky nejnáročnější a nejdražší částí celé stavby jsou právě filtrační a čisticí systémy. Jejich pořizovací a provozní náklady jsou enormní bez ohledu na to, zda spalovna zpracuje 20, nebo 120 tisíc tun. U takto malého projektu se tyto fixní náklady rozpočítají do malého objemu spáleného odpadu, což drasticky zvýší cenu za zpracování každé jedné tuny.
Aby byl soukromý projekt pro firmu TTS energo vůbec ziskový, budou muset nastat dva scénáře: město Třebíč buď extrémně připlatí na poplatcích za likvidaci odpadu (což se promítne do peněženek občanů v poplatcích za popelnice), nebo bude investor nucen svážet odpad z celého širšího regionu a jiných krajů, aby kapacitu uměle navýšil. Z Třebíče se tak stane tranzitní uzel plný kamionové dopravy svážející cizí smetí. Podle podrobných analýz přitom nová legislativa po roce 2035 sníží množství spalitelného odpadu na celém Třebíčsku na pouhých 8 tisíc tun ročně – projekt je tedy od počátku ekonomicky neudržitelný.
Celý model navíc nahrává soukromým ziskům, zatímco ekologická rizika, dopady na zdraví a zvýšené náklady na drahý provoz ponesou v poplatcích sami občané. Odpadové hospodářství města přitom lze řešit bezpečněji a levněji – modernizací stávajícího areálu v Petrůvkách a odvozem zbytkového slisovaného odpadu mimo obytné zóny, bez nutnosti stavět nový toxický a předražený komín uprostřed města.
Ponaučení pro Třebíč: Volby jako okamžité a efektivní řešení
Jihlavský případ jasně demonstruje, že snažit se zastavit kontroverzní projekty skrze místní referendum je vyčerpávající proces s nejistým koncem. Občané musí čelit byrokracii, právním kličkám úředníků a často i nezájmu vlastních spoluobčanů, kvůli kterému referenda opakovaně troskotají na nízké účasti.
Třebíčané mají obrovskou výhodu v dokonalém načasování. Komunální volby se konají už za dva měsíce. To představuje mnohem schůdnější, levnější a efektivnější cestu k prosazování občanských zájmů. Namísto složitého organizování petic za referendum stačí v říjnu vystavit účet stávající politické reprezentaci a zvolit takové zastupitele, kteří odmítají nahrávat soukromým zájmům na úkor zdraví a peněženek obyvatel. Politická reprezentace vzešlá z řádných voleb má totiž okamžitou exekutivní pravomoc problematické záměry zastavit jedním hlasováním přímo z pozice vedení města – legálně, definitivně a bez rizika neplatného plebiscitu.
Budoucnost Třebíče bez spalovny v obytné zóně mají občané v rukách už za dva měsíce u volebních uren.
Související příspěvky
ekonom, zástupce ředitele mezinárodní neziskové organizace, opoziční zastupitel města Třebíče,
předseda spolku Obchvat Třebíče
