„Odpad, který si tady vytvoříme, si také sami spálíme a ještě se jím zahřejeme.“ Tak zní jeden z hlavních argumentů, kterými současné vedení Třebíče v čele se starostou Pacalem obhajuje plánovanou spalovnu společnosti TTS. Je jednoduchý, snadno pochopitelný a na první pohled také logický. Proč bychom měli svůj odpad vozit někam jinam, když ho můžeme využít přímo doma?
Jenže právě tady stojí za to položit jinou, stejně jednoduchou otázku: Proč musí mít Třebíč vlastní spalovnu?
Malá spalovna uprostřed moře
Když jsme hledali v Evropě komunální zařízení srovnatelně malé velikosti, narazili jsme na Lerwick Energy Recovery Plant na Shetlandských ostrovech. Spaluje kolem 23 tisíc tun odpadu ročně a vzniklé teplo využívá pro vytápění Lerwicku.
Při pohledu na mapu je logika takového řešení zřejmá. Shetlandy jsou odlehlé ostrovy uprostřed moře. Pokud by neměly vlastní zařízení, musel by se jejich zbytkový odpad přepravovat po moři jinam. Malé místní zařízení proto v těchto geografických podmínkách dává smysl. A když už se odpad spaluje přímo na ostrovech, využívá se vznikající energie také pro vytápění.
Dokonce ani tak malé zařízení ale nevystačí jen s odpadem ze samotných Shetland. Podle provozní zprávy zpracovává především komunální odpad ze Shetland, Orknejí a offshore zdrojů a v části roku přijímalo rovněž komunální odpad z oblasti Highland.
Třebíč ale není ostrov.
V Česku i jinde v Evropě funguje regionální model
Zbytkový komunální odpad se soustřeďuje do větších regionálních zařízení, která obsluhují více měst a široké okolí.
Vidíme to i v České republice. Velká zařízení pro energetické využití komunálního odpadu fungují například v Praze, Brně, Liberci nebo Chotíkově u Plzně. A stejným směrem míří i připravované EVO Komořany. U něj se počítá s kapacitou 150 tisíc tun ročně a projektové podklady výslovně pracují s komunálním odpadem z„dojezdového okolí (70 km)”, kam patří například Most, Chomutov, Teplice nebo Ústí nad Labem.
Princip je tedy jednoduchý: spalovna nemusí stát v každém městě, které produkuje odpad. Odpad se sváží z většího území do regionálního zařízení.
Stejný model nacházíme v Německu. MHKW Bamberg nezpracovává pouze odpad obyvatel Bambergu. Podle samotného provozovatele zajišťuje zpracování zbytkového odpadu pro přibližně 539 tisíc obyvatel města a okresu Bamberg, okresu Forchheim, města Erlangen, okresu Erlangen-Höchstadt a okresu Wunsiedel.
Ještě názornější je Dolní Rakousko. Tam se podle zemské správy více než 80 procent komunálně sbíraného směsného a objemného odpadu energeticky využívá ve dvou spalovnách, Zwentendorf/Dürnrohr a Zistersdorf. Aby mohl takový regionální systém fungovat, existuje deset překládacích stanic a odpad se do zařízení převážně dopravuje ve speciálních kontejnerech po železnici.
Samotná MVA Zistersdorf má kapacitu 162 tisíc tun ročně a její provozovatel uvádí, že až 70 procent odpadu je přiváženo po železnici.
To není nouzové řešení. To je systém. Zbytkový odpad z více měst a obcí se soustředí do větších regionálních zařízení.
Proč tedy musí jít Třebíč vlastní cestou?
A právě tady se vraťme k jednoduchému heslu vedení města:„Co si tady vyprodukujeme, to si tady také spálíme a ještě se tím zahřejeme.“
Na Shetlandských ostrovech má lokální řešení odpadu zřejmou geografickou logiku. Třebíč se ale nachází uprostřed republiky a není od okolního světa oddělena mořem.
Navíc ani v České republice neplatí princip, že každé město musí energeticky využívat svůj odpad samo. Regionální zařízení jsou založena právě na opačném principu: odpad přijíždí za spalovnou, spalovna nemusí stát u každého zdroje odpadu.
Třebíč tedy nestojí před volbou „buď vlastní spalovna, nebo nemáme kam s odpadem“. Existuje regionální cesta, kterou používáme v Česku a která běžně funguje i jinde v Evropě.
Proto je namístě otázka, proč vedení města občanům nepředložilo ke srovnání také tuto možnost.
Kolik bude stát energetické využití jedné tuny odpadu ve vlastní třebíčské spalovně? Kolik by stálo předání zbytkového odpadu do regionálního zařízení včetně dopravy? Jaký bude rozdíl pro poplatky občanů za odpad? A co bude která varianta znamenat pro cenu tepla?
Teprve takové srovnání může ukázat, zda je vlastní třebíčská spalovna skutečně výhodou. Samotné tvrzení „náš odpad si sami spálíme“ to nedokazuje.
Ptejme se dřív, než bude rozhodnuto
Spalovna není rozhodnutí na jedno volební období. Pokud vznikne, stane se součástí Třebíče na dlouhou dobu. Proto máme právo znát nejen argumenty pro projekt TTS, ale také alternativu a její skutečné náklady.
Ptejme se tedy kandidujících stran: Byla regionální varianta skutečně propočítána? Kolik by stála? A proč má být vlastní třebíčská spalovna pro občany výhodnější?
Jde o naše město, naše životní prostředí a naše peníze.
V ŘÍJNOVÝCH VOLBÁCH JE PROTO TŘEBA VYMĚNIT VEDENÍ TŘEBÍČSKÉ RADNICE!
ekonom, zástupce ředitele mezinárodní neziskové organizace, opoziční zastupitel města Třebíče,
předseda spolku Obchvat Třebíče
