Když jsme chtěli o plánované spalovně veřejně jednat, třebíčská radnice tvrdila, že vlastně ještě není co řešit. Návrhy Jaromíra Baráka na projednání spalovny vedení města opakovaně odmítalo. Kolem jednoho z nejzásadnějších projektů pro budoucnost Třebíče radnice dlouho držela bobříka mlčení.
Teď je ale všechno jinak.
Ve chvíli, kdy se spalovna díky kampani Třebíč Občanům! stala jedním z velkých témat komunálních voleb, radnice náhle zveřejnila rozsáhlý článek, který zařízení společnosti TTS energo představuje v téměř výhradně pozitivním světle. Místo toho, aby město konečně otevřelo skutečnou veřejnou debatu, předložilo občanům text, který působí spíš jako marketing projektu TTS než jako nestranná informace radnice.
Dočteme se v něm o moderním ZEVO, stabilním a dostupném teple, milionových úsporách, špičkovém čištění, monitoringu 24 hodin denně, nulovém zápachu a „čisté energii z našeho odpadu“. Pro dokreslení pozitivního obrazu ukazuje město velká ZEVO v Praze, Chotíkově, Vídni, Kodani nebo Curychu.
Jenže právě tady začíná problém.
Radnice prezentuje výhody jako téměř hotovou věc, ale o nevýhodách, rizicích a nezodpovězených otázkách se čtenář dozví podstatně méně.Kolik bude spalovna skutečně stát? Nevíme. V zadávacím řízení na výstavbu multipalivového kotle je předpokládaná hodnota označena jako nezveřejněná. Zakázka přitom zahrnuje realizaci zařízení na klíč včetně technologie, montáže, napojení na stávající infrastrukturu, zkoušek a uvedení do provozu. Jaké budou skutečné provozní náklady? Veřejně předložený výpočet nemáme.
Kolik bude stát zpracování jedné tuny odpadu a jak se investice promítne do ceny tepla? Ani tuto kalkulaci radnice veřejnosti nepředložila. Jak tedy může občanům už dnes tvrdit, že právě toto řešení bude ekonomicky nejvýhodnější a přinese stabilní a dostupné ceny tepla?
A je tu ještě zásadnější otázka: proč vůbec stavět v Třebíči spalovnu s kapacitou až 20 tisíc tun ročně, když podle našich propočtů bude po roce 2035 z Třebíčska ke spálení jen přibližně osm tisíc tun odpadu? Maximální kapacitu 20 tisíc tun ročně potvrzují i veřejné informace o projektu. Chybějící kapacita se bude muset naplnit jiným palivem nebo odpadem z jiných oblastí. Z projektu, který radnice prodává pod heslem „čistá energie z našeho odpadu“, se tak může stát zařízení závislé na palivu přiváženém odjinud.
My nabízíme jednodušší řešení: více třídit, využít zpracování odpadu v Petrůvkách a zbytkových přibližně osm tisíc tun odvézt do velkého regionálního ZEVO. Je podle nás rozumnější odvézt z Třebíčska osm tisíc tun zbytkového odpadu než postavit spalovnu na 20 tisíc tun a potom řešit, čím její kapacitu naplnit.
Právě proto jsme porovnali dostupnou dokumentaci projektu s tím, co nyní občanům tvrdí radnice. A obraz, který z dokumentů vychází, je podstatně méně růžový než předvolební prezentace města.
Limity odpovídají BAT. Většinou jsou však na jejich nejmírnější hranici
Je fér říct jednu důležitou věc: investor se zavázal respektovat požadavky nejlepších dostupných technik BAT. Není tedy správné tvrdit, že se třebíčské spalovny BAT vůbec netýká. Podstatné ale je, jaké konkrétní hodnoty si projekt stanovuje.
Dokumentace uvádí například limit 5 mg/Nm³ pro prach, 30 mg/Nm³ pro oxid siřičitý, 120 mg/Nm³ pro oxidy dusíku, 6 mg/Nm³ pro chlorovodík, 20 µg/Nm³ pro rtuť a 0,04 ng I-TEQ/Nm³ pro dioxiny a furany. U většiny těchto parametrů jde o horní, tedy nejmírnější hranici příslušného rozpětí BAT pro nová zařízení. To je podstatný rozdíl proti dojmu, který vytváří městský článek. TTS má BAT splnit. Ale u řady škodlivin si jako závaznou hodnotu nenastavuje spodní, přísnější část rozpětí, nýbrž jeho horní hranici.
A ještě jedna věc bývá v podobných prezentacích opomíjena: emisní limit neznamená nulové emise. Je to nejvyšší povolená koncentrace dané látky. Z komína tedy nebudou vycházet nulové emise, ale vyčištěné spaliny se zbytkovým obsahem znečišťujících látek. Právě proto má smysl diskutovat nejen o tom, zda zařízení normy splní, ale také jak přísné limity si skutečně nastaví a proč nebylo cílem dostat se níže.
Třebíč není Vídeň ani Kodaň
Také srovnávání s velkými evropskými ZEVO potřebuje uvést na pravou míru. Třebíčský projekt počítá se suchým dávkováním hydrogenuhličitanu sodného a aktivního uhlí, tkaninovým filtrem a katalytickou redukcí oxidů dusíku SCR. Suché čištění může požadavky BAT splnit. Samo o sobě tedy není důkazem špatné technologie.Jenže velká zařízení, která radnice používá jako obrazovou a argumentační kulisu, mají často podstatně rozsáhlejší nebo odlišné systémy.
Vídeňská Spittelau má dvoustupňové mokré praní spalin a další stupně čištění. ZEVO v Chotíkově používá systém zahrnující rozprašovací sušárnu, tkaninový filtr a dvoustupňovou pračku spalin. Kodaňský CopenHill používá mokrý systém, kondenzaci spalin a tepelná čerpadla.
A Brno? Ani to nemá stejný systém jako Třebíč. SAKO Brno výslovně uvádí polosuchou metodu čištění spalin. Dodavatelský popis rekonstrukce hovoří o rozprašování vápenné suspenze a aktivního uhlí a následném odlučování částic v tkaninových filtrech.
Používat fotografie těchto zařízení jako důkaz, že třebíčská spalovna bude v podstatě totéž, je proto zavádějící. Pokud chce radnice tato zařízení srovnávat, měla by vedle fotografií zveřejnit také jejich kapacitu, technologii čištění, skutečně dosahované emise a stejné údaje pro projekt TTS.
Monitoring 24/7 neznamená nepřetržité měření všeho
Dalším uklidňujícím argumentem je „monitoring 24 hodin denně, sedm dní v týdnu“. Jenže nepřetržitý monitoring zařízení není totéž jako nepřetržité měření všech škodlivých látek. U emisí se podle konkrétní látky používají různé způsoby měření a vyhodnocování. Některé parametry lze sledovat kontinuálně, jiné se vyhodnocují prostřednictvím odběrů vzorků nebo dlouhodobého vzorkování. Radnice by proto měla občanům místo obecného sloganu předložit jednoduchou tabulku:
Co se bude měřit nepřetržitě? Co periodicky? Jak často? Kdo měření provede? A kdy budou výsledky dostupné veřejnosti? Teprve taková informace by občanům umožnila posoudit, co ve skutečnosti „monitoring 24/7“ znamená.
A co zápach a škůdci?
Město tvrdí, že zápach nebude mít jak uniknout, protože odpad bude skladován v uzavřeném bunkru s podtlakem. Podtlak je důležitým opatřením ke snižování úniku pachů. Z toho však ještě nelze vytvořit absolutní slib, že se zápach nikdy nemůže objevit. Odpad se musí do zařízení dopravit, vyložit a skladovat. Provoz má odstávky, servisní režimy a mohou nastat i mimořádné situace.
Stejnou logikou je třeba přistupovat k opatřením proti škůdcům. Pokud dokumentace stanovuje preventivní či deratizační opatření, neznamená to, že výskyt potkanů je jistý. Současně ale není namístě tvrdit, že riziko spojené se skladováním komunálního odpadu vůbec neexistuje.
Spalovna totiž není jen komín a kotel. Je to také doprava, vykládání a skladování tisíců tun komunálního odpadu, celoroční provoz a odvoz zbytků po spalování.
A to vše přímo v Třebíči.
Jak může radnice slibovat levné teplo, když nezná cenu spalovny?
Právě ekonomika projektu je podle nás jedním z největších otazníků. Radnice tvrdí, že spalovna bude ekonomicky nejvýhodnějším řešením a pomůže zajistit stabilní a dostupné ceny tepla. Jenže veřejnost dodnes nezná základní údaj: kolik bude zařízení stát. Zakázka Výstavba multipalivového kotle EU II je koncipována jako kompletní realizace na klíč. V dostupném záznamu je ale u předpokládané hodnoty uvedeno „nezveřejněna“.
Takže se ptáme:
Jak může radnice předem občanům slibovat levné teplo, když veřejnost nezná ani předpokládanou cenu investice?
A investicí to nekončí. Provozovatel musí z výnosů zařízení financovat provoz, zaměstnance, údržbu, chemické látky používané při čištění spalin a další provozní výdaje. K tomu přistupuje samotné financování investice. TTS je soukromá společnost a projekt musí mít ekonomický smysl také pro svého vlastníka. Příjmy projektu budou vznikat mimo jiné z nakládání s odpadem a z vyrobené energie. Občané přitom na jedné straně platí za systém nakládání s komunálním odpadem a část z nich na druhé straně odebírá teplo.
Proto chceme znát konkrétní ekonomický model.
Kolik bude stát výstavba?
Jaká bude případná dotace?
Kolik bude stát zpracování tuny odpadu?
Jaké budou roční provozní náklady?
Za jakou cenu bude teplo prodáváno?
Jak se ekonomika změní, pokud nebude k dispozici plánovaných 20 tisíc tun místního odpadu?
Dokud tyto údaje nejsou zveřejněny, není „ekonomicky nejvýhodnější řešení“ výsledkem veřejně ověřitelného výpočtu. Je to tvrzení města.
Proč vozit odpad do Třebíče, když můžeme zbytek odvézt?
To je nakonec nejjednodušší otázka celého sporu. Pokud se podaří snížit množství směsného komunálního odpadu, důsledně třídit a využít další způsoby zpracování, podle našich propočtů zůstane po roce 2035 na Třebíčsku přibližně osm tisíc tun odpadu ročně určeného k energetickému využití. Plánovaná kapacita spalovny je přitom až 20 tisíc tun ročně.
My v Třebíč Občanům! proto říkáme jasně:
Třebíč spalovnu nepotřebuje.
Nejsme proti modernímu nakládání s odpady. Naopak. Chceme co nejvíce odpadu vytřídit a materiálově využít, využít možnosti zpracování v Petrůvkách a skutečně zbytkovou část energeticky využít ve velkém regionálním zařízení.
Kvůli osmi tisícům tun zbytkového odpadu podle nás nedává smysl budovat přímo v Třebíči spalovnu s kapacitou 20 tisíc tun.
Je rozumnější osm tisíc tun zbytkového odpadu odvézt, než postavit spalovnu na 20 tisíc tun a potom řešit, čím její kapacitu naplnit.
Tato debata se měl vést už dávno
To celé nás vrací na začátek. O spalovně se mělo veřejně diskutovat ještě ve chvíli, kdy bylo možné skutečně porovnávat různé varianty. Město mělo předložit ekonomické propočty. Mělo ukázat dlouhodobou bilanci odpadu. Mělo otevřeně mluvit o emisích, dopravě, monitoringu, zápachu a dalších dopadech. A především mělo občanům umožnit ptát se dříve, než projekt došel tak daleko.
Když Jaromír Barák navrhoval projednání problematiky spalovny, vedení města je odmítalo. Teď, když spalovna vstoupila do předvolební kampaně, radnice konečně promluvila. Jenže místo skutečně vyvážené informace nabídla občanům především seznam výhod a uklidňujících argumentů.
Třebíčané si zaslouží fakta, ne marketing.
Mají právo vědět, kolik spalovna bude stát, jaké budou její skutečné provozní náklady, odkud se vezme dostatek odpadu, co všechno se bude skutečně nepřetržitě měřit a jak se celý projekt promítne do ceny odpadu a tepla.
A mají také právo říct, zda takové zařízení ve svém městě vůbec chtějí.
My říkáme jasně: Třebíč spalovnu nepotřebuje.
Osm tisíc tun zbytkového odpadu můžeme odvézt. Nemusíme kvůli němu postavit spalovnu na 20 tisíc tun a potom do Třebíče shánět další odpad.
Související příspěvky
