V debatách o plánovaném multipalivovém kotli na Rafaelově ulici často zaznívá uklidňující tvrzení, že moderní spalovny mají tak dokonalé filtry, že z komína stoupá téměř čistá vodní pára. Z pohledu chemie, medicíny i zkušeností z provozu spaloven v Evropě je to však mýtus. Žádná technologie na světě nedokáže zachytit sto procent škodlivin. A pokud je spalovna umístěna přímo v obytné zástavbě, znamená to, že i zbytkové emise dopadají přímo do prostoru, kde lidé žijí, větrají a kde si hrají děti.
Komunální odpad je z chemického hlediska mimořádně různorodá směs. Obsahuje zbytky potravin, biomasu, ale také velké množství plastů, kosmetických obalů, chemikálií z domácností či drobné elektroniky. Vysoké teploty v peci tuto směs sice rozloží, ale zároveň při tom vznikají nové, často vysoce toxické látky. Moderní filtry dokážou zachytit většinu hrubých částic, ale nikoli vše, co vzniká při spalování plastů, chemikálií a kovů.
Ultrajemné prachové částice: neviditelný nepřítel
Jedním z nejzávažnějších problémů jsou jemné a ultrajemné prachové částice označované jako PM₂,₅ a PM₁. Tyto částice jsou tak malé, že procházejí filtračními tkaninami i nejmodernějších spaloven. Zatímco větší prach zachytí sliznice v nose, ultrajemné částice pronikají hluboko do plicních sklípků a odtud přímo do krevního oběhu.
Lékařské studie dlouhodobě potvrzují, že tyto částice zvyšují riziko infarktu, cévních mozkových příhod, chronických zánětů dýchacích cest a dalších civilizačních onemocnění. Zvlášť nebezpečné jsou proto v prostředí, kde se koncentrují – tedy v husté městské zástavbě, kde proudění vzduchu brání vysoké domy.
Dioxiny a furany: karcinogeny s dlouhou pamětí
Další skupinou látek, které vzbuzují obavy odborníků, jsou dioxiny a furany. Vznikají při spalování chlórovaných organických látek, typicky plastů typu PVC. Moderní spalovny sice spalují při teplotách nad 850 °C, kde se tyto látky rozkládají, ale problém nastává při ochlazování spalin.
V potrubí před filtry dochází k tzv. de novo syntéze – při teplotách mezi 200 a 450 °C se dioxiny mohou znovu vytvářet. Tyto látky patří mezi nejnebezpečnější známé toxiny. Jsou karcinogenní, narušují hormonální systém, oslabují imunitu a kumulují se v lidském těle i v půdě. Jakmile se jednou usadí v městském prostředí, prakticky je nelze odstranit.
Těžké kovy: rtuť, kadmium a olovo v ovzduší
Komunální odpad obsahuje i těžké kovy – například rtuť ze zářivek, kadmium z barevných plastů nebo olovo z elektroniky. Rtuť se při spalování okamžitě odpařuje a její zachycení je technologicky velmi náročné. Vyžaduje přesné dávkování aktivního uhlí do filtračního systému. Jakýkoli výpadek technologie, lidská chyba nebo snaha šetřit na provozní chemii může znamenat únik těchto neurotoxických látek do ovzduší.
Těžké kovy poškozují nervovou soustavu, ledviny a jsou nebezpečné zejména pro malé děti a vyvíjející se plod.
Průměrné roční koncentrace těžkých kovů – arsenu, niklu a olova
Dioxiny, toxické látky vznikající při spalování, jsou karcinogenní a narušují hormonální a imunitní systém
Mikroplasty a nanoplasty: nové riziko, které teprve poznáváme
V posledních letech se pozornost vědců obrací i k mikroplastům a nanoplastům. Ty mohou vznikat při nedokonalém spalování plastů nebo při manipulaci se suchým plastovým odpadem v areálu spalovny. Mikroplasty se pak spolu s běžným městským prachem šíří do okolí.
Filtry sice zachytí část těchto částic, ale zachycený popílek je extrémně toxický a musí být odvážen jako nebezpečný odpad. Každá manipulace s ním představuje riziko sekundární prašnosti.
Efekt uličních kaňonů: proč je Rafaelova ulice problém
Umístění spalovny v těsné blízkosti sídlišť Hájek, Nové Město a Na Kopcích zvyšuje rizika spojená se znečištěním ovzduší. Vysoké panelové domy vytvářejí tzv. uliční kaňony – prostory, kde se vzduch hůře vyměňuje a škodliviny se drží nízko při zemi.
V období teplotních inverzí, které jsou v Třebíči běžné v zimě i v létě, se teplý vzduch z komína nemusí zvedat do vyšších vrstev atmosféry. Naopak se může držet v úrovni oken bytů a dýchací zóny lidí na chodnících. Zbytkové emise se tak koncentrují přímo v obytné čtvrti.
Úřední limity sledují průměrné roční hodnoty, ale lidské zdraví reaguje na to, co dýcháme každý den. A právě v tom spočívá zásadní problém umístění spalovny do městské zástavby.
Příště v seriálu: Dopravní infarkt na Rafaelově
Kolik tun odpadu se bude muset svážet pod okna obyvatel? Jaká je skutečná dopravní zátěž, kterou spalovna přinese? A proč může být doprava jedním z nejpodceňovanějších rizik celého projektu?
ekonom, zástupce ředitele mezinárodní neziskové organizace, opoziční zastupitel města Třebíče,
předseda spolku Obchvat Třebíče
