Je nepochopitelné, proč město Třebíč upustilo od budování bezbariérových zastávek. Pro handicapované spoluobčany je tato zdánlivá drobnost důležitá každý den a zcela zbytečně jim ztěžuje pohyb po městě. Místo užitku ze zrekonstruované zastávek jde spíše o plýtvání veřejnými penězi.
Téměř rok uběhl od doby, kdy jsme zjistili, že se chystá omezení posledního večerního vlaku z Brna do Třebíče. Již tehdy jsme s kolegy upozorňovali, že tuto změnu nepříjemně pocítí občané Třebíče. Ať už ti, kteří do Brna dojíždí za společenským vyžitím, nebo ti, kteří tam pracují. Ovšem do ledna letošního roku vedení města situaci vyřešit nedokázalo. Nyní se prolomily ledy a najednou se večerní vlak od 16. 3. vrací ke každodennímu provozu. Jsme za to rádi. Ale je třeba si říct, jak to skutečně bylo…
Na první pohled patrné, že nad zdejším provozem někdo přemýšlí a dívá se na potřeby občanů města právě jejich očima. A nikoliv tak, co je dopravní podnik či společnost zajišťující městskou hromadnou dopravu „ochotna a schopna zvládnout“. Spoje na sebe navazují, cestující mají možnost volit z několika druhů dopravních prostředků a provoz je uživatelsky přívětivý…
V polovině prosince došlo ke změně jízdních řádů na železnici. Největším problémem se pro mnoho občanů jeví omezení posledního večerního vlaku z Brna do Třebíče, který odjíždí z Brna ve 22:44 a přijíždí do Třebíče ve 23:57. Předem jsme na tuto záležitost upozorňovali vedení města Třebíče i Kraje Vysočina. Výsledek se však nedostavil. Proto jsme se rozhodli Krajskému úřadu Kraje Vysočina navrhnout možnosti, jak situaci vyřešit…
Zjednodušeně řešeno dojde pouze ke zlegalizování několika desítek míst k parkování zjednosměrněním několika ulic. K žádným investicím v této lokalitě nedojde. A to i přesto, že jak inženýrské sítě, tak silnice a chodníky jsou v katastrofálním stavu. Dojde pouze k několika změnám v dopravním značení a reálně nepřibudou žádná parkovací místa.Právě to však považujeme za největší chybu…
Zaregistrujte se do našeho emailového seznamu a nenechte si ujít žádné novinky.
