Nedostatek lékařů se netýká jen nemocnice. Stále častěji vidíme i to, že ambulantní lékaři odcházejí do důchodu a nemají za sebe nástupce. Ordinace, která desítky let sloužila pacientům, tak může během krátké doby skončit. Pro pacienty to neznamená jen nepohodlí, ale reálné zhoršení dostupnosti péče: musí hledat lékaře jinde, někdy i v poměrně vzdálených místech. Pro seniory, rodiče s malými dětmi nebo lidi bez auta to může být zásadní problém.
Nábor lékařů nelze chápat jen jako otázku peněz, jednorázových náborových příspěvků nebo nabídky bytu. To všechno může při rozhodování pomoci, ale samo o sobě to nestačí. Pokud má Třebíč lékaře skutečně získat a hlavně udržet, musí jim nabídnout nejen pracovní místo, ale také podmínky pro dobrý profesní i osobní život.
Lékaře je potřeba oslovit včas
Potřebujeme proto dlouhodobou strategii, která propojí nemocnici, ambulantní lékaře, město, kraj, zdravotní pojišťovny i samotné studenty medicíny. Nejde o jednorázovou kampaň, ale o soustavnou práci: včas oslovovat budoucí lékaře, pomáhat s předáváním ordinací a současně vytvářet ve městě podmínky, kvůli kterým zde budou chtít zůstat.
Mladé lékaře je vhodné oslovovat dříve, než dokončí fakultu a začnou si vybírat první pracovní místo. Kontakt se studenty medicíny může vznikat už během studia, například prostřednictvím praxí, stáží, letních pracovních příležitostí nebo cíleného seznámení s místní nemocnicí a ambulantní péčí.
Třebíč by se tak pro budoucí lékaře neměla stát jen jedním z mnoha názvů v nabídce pracovních míst, ale konkrétním městem, které osobně poznali, kde potkali budoucí kolegy a kde si dokážou představit svůj profesní i osobní život.
Základem takové nabídky musí být znalost toho, co mladí lékaři od své budoucí práce a života očekávají. Pro někoho může být rozhodující možnost dalšího profesního růstu, pro jiného dobré pracovní podmínky, dostupné bydlení, školka pro děti, sport, kultura nebo možnost mít práci a běžný život v jednom městě bez dlouhého dojíždění.
Předávání ordinací jako součást strategie
Velkou příležitostí jsou ordinace lékařů, kteří se blíží důchodovému věku. Mnozí z nich nechtějí svou praxi jednoduše zavřít; mají za sebou roky práce, znají své pacienty a chtějí, aby péče pokračovala. Najít mladého nástupce však není jednoduché a právě zde může město sehrát důležitou roli.
Ve spolupráci s krajem, nemocnicí a zdravotními pojišťovnami může město aktivně pomáhat s předáváním ordinací. Může propojovat lékaře, kteří hledají nástupce, s mladými lékaři, kteří nechtějí začínat úplně od nuly, a zároveň pomáhat s převodem praxe, hledáním prostor, vybavením, administrativou nebo bydlením. Pokud to podmínky dovolí, může být užitečné i přechodné období, kdy oba lékaři pracují společně.
Prakticky by to znamenalo vytvořit přehled ordinací, u nichž se v příštích letech očekává změna, aktivně vyhledávat možné nástupce a nabídnout podporu při převodu praxe. Město nemusí zdravotnictví řídit, může však včas svolat správné partnery ke stolu a pomoci odstranit překážky, které jednotlivý lékař sám zvládá jen obtížně.
Nejde vždy o budování něčeho nového. Někdy stačí včas pomoci předat to, co už v Třebíči funguje.
Bez dat bude město jen reagovat na krize
Stejně důležité je vědět, kde nás problém čeká. Město by mělo mít přehled o věkové struktuře lékařů v Třebíči a o tom, ve kterých odbornostech může v příštích pěti, deseti nebo patnácti letech vzniknout největší výpadek. Bez takového přehledu budeme jen reagovat na krize. S ním můžeme začít hledat nástupce včas.
Pokud je zřejmé, že v určité odbornosti může během několika let odejít více lékařů do důchodu, je nutné začít hledat jejich nástupce už dnes. Ne až ve chvíli, kdy pacienti zjistí, že jejich ordinace končí. Takový přehled dává městu čas připravit se na změnu a hledat řešení dříve, než se z ní stane problém.
Město přitom nemusí všechno dělat samo. Jeho síla může spočívat právě v tom, že propojí jednotlivé aktéry: nemocnici, kraj, praktické a ambulantní lékaře, zdravotní pojišťovny i samotné mladé lékaře.
Město musí nabídnout víc než pracovní místo
Mladého lékaře město nepřivádí jen kvůli práci. Rozhodovat se bude také podle toho, jak se v Třebíči bude žít jemu a jeho rodině.
Důležitá nebude pouze ordinace nebo pracovní místo, ale také bydlení, školka a škola pro děti, dostupnost služeb, bezpečí, možnosti sportu a kultury, příroda v dosahu a čas, který člověk nemusí strávit dojížděním.
Ve velkých městech jsou samozřejmě velké pracovní i profesní možnosti. Třebíč ale může nabídnout jiný způsob života. Město, kde jsou věci blíž, kde se člověk rychleji dostane z práce domů a kde má přírodu prakticky za rohem. A právě to může být pro mladou rodinu velmi důležité.
Silná nabídka proto nemůže znít jen: „Přijďte k nám, máme pro vás práci, náborový příspěvek a byt.“ Měla by být širší: „Pomůžeme vám s prací, ordinací, bydlením i rodinou. Chceme, abyste tu nejen pracoval, ale dobře žil.“
Člověk si nakonec nevybírá jen zaměstnání. Vybírá si život, který s tím zaměstnáním bude žít. Pokud má mít Třebíč dost lékařů i za deset nebo patnáct let, musí začít jednat včas: oslovovat studenty medicíny, pomáhat s předáváním ordinací a vytvářet podmínky, kvůli nimž zde budou lékaři chtít nejen pracovat, ale také dlouhodobě zůstat.
