V posledním čísle regionálního týdeníku Horácké noviny ze čtvrtka 25. dubna 2024 byl velký prostor věnován spalovně komunálního odpadu, který má v úmyslu v areálu teplárny Sever na Rafaelově ulici v Třebíči vybudovat firma TTS energo. V článku “Neruda to nevyřešil, TTS” jeho autor jednostranně popisuje “světlé zítřky” Třebíče po vybudování spalovny s tím, že to je v podstatě jediná možnost jak nakládat s komunálním odpadem po roce 2030, kdy bude skládkování omezeno. V další článku “ZEVO má podporu města” prohlašuje starosta Pacal: “Naše ideální představa a heslo v tom je, že ten odpad, který si tady my vytvoříme, za který jsme odpovědní, si my sami tady spálíme a ještě se tím zahřejeme. To je ideální stav”.
Spalování komunálního odpadu samozřejmě ideální není, a už vůbec ne v malé spalovně v obytné zóně města. V další textu a na přiložených obrázcích uvádíme možná negativa spalování komunálního odpadu a řešení tohoto problému, tak je ho na svých stránkách popisuje organizace Arnika, která se problematice nakládání s odpadem dlouhodobě věnuje. Materiály jsme převzali z webu https://arnika.org/Nespaluj_recykluj/
Spalovny brání inovacím
Spalování je nejdražší a nejméně účinným způsobem výroby energie nebo nakládání s odpady. Spalovny ke splacení investic vyžadují stálý přísun paliva na dalších 25-30 let, proto místní samosprávy musí dodávat stálý objem odpadů po dohodnutou dobu. Jejich neřestí je i tlak na prolomení zákazu dovozu odpadů ze zahraničí.
Spalovny takto brzdí výstavbu jiných technologií zpracování odpadů – recyklace, opětovného užití, kompostování – po desítky let.
Mistři v třídění?
Prý vytřídíme až 75 % odpadů a už není, co třídit dál. Spalovny jsou proto údajně zázračným řešením. Jenže to ohromující číslo zahrnuje vytříděný odpad jak domácností, tak i firem. Podle Českého statistického úřadu domácnosti vyprodukují zhruba 330 kg odpadů za rok. Z toho 200 kg tvoří komunální odpad, který končí na skládkách nebo ve spalovnách.
Dále vytřídí
30 kg objemných a nebezpečných odpadů
50 kg papíru
50 kg bioodpadů
Ve skutečnosti domácnosti vytřídí jen 39 % odpadů. Jen v samotném třídění proto máme obrovské rezervy.
Zrecyklujeme pouhých 40 % z vytříděných plastových odpadů
Je pravda, že ne všechno, co vytřídíme, umíme zpracovat. Ze všech obalových materiálů se zrecykluje 77 %. Na druhou stranu nezpracováváme spoustu materiálu, protože u nás pro jeho recyklaci nejsou žádná zařízení. Technologie recyklace známe, ale zatím jsme je u nás nezavedli. Místo do modernizace recyklačních závodů investujeme do spalování. Materiál se vyplatí znovu využívat.
Recyklací ušetříme 3 až 5krát více energie, než kdybychom odpad pálili pro výrobu energie.
Z 1 tuny odpadů 300 kg převážně toxického popelu, strusky a popílku
Odpad zázračně nezmizí, třetina z něj po spálení zbyde a odváží se… ano, většinou na skládky!
90 % tvoří struska, spečené plasty s dalšími materiály
10 % tvoří popílek, zbytky po čištění spalin s extrémně toxickými látkami
Struska a popílek obsahují těžké kovy (rtuť, kadmium, olovo, chrom a další), spalováním vznikají dioxiny – jsou sedmdesátkrát jedovatější než kyanid draselný – a tisíce dalších látek. Každý se může přesvědčit v Integrovaném registru znečišťování, do kterého spalovnáři (až na výjimky) povinně hlásí, kolik nebezpečných látek se dostalo do strusky, popelu a popílku. Nebezpečné látky zachycené v popílku spalovnáři nedokáží v praxi levně a účinně zneškodnit, tak to prostě nedělají. Množství škodlivin vypouštěných do ovzduší je na jednotku vyrobené energie dokonce vyšší než z uhelných elektráren.
Raději se vyhněme obojímu.
Spalovny (ne)jsou pod kontrolou
Spalovnáři tvrdí, že emise do ovzduší nebo popílek, popel a struska jsou pod trvalou kontrolou. Fakt je, že jedovaté těžké kovy, dioxiny anebo polychlorované bifenyly se v emisích měří jen 2x do roka po dobu 24 hodin. Po zbytek roku se měří jen některé škodliviny. Hodně jich pak končí v popílku a ani ten se uhlídat nedaří.
A co teprve požáry a havárie spaloven?
Hádejte, kde končí toxický popílek, popel a struska?
My bychom to totiž také rádi věděli. Strusku, popel i popílek si některé firmy certifikují jako stavební materiál a používají na zasypání při opravách inženýrských sítí nebo při stavbě silnic, přestože obsahují jedovaté látky. Nikdo netuší, kde takový materiál končí. Přehled o tom nemá ani Ministerstvo životního prostředí.
Mohlo se třeba stát, že popel a popílek ze spalovny plný karcinogenních dioxinů použili při opravě chodníku před vaším domem.
Odpad místo uhlí?
Energetické společnosti chtějí využívat odpad místo uhlí, kterému pomalu, ale jistě zvoní hrana. Prý jde ale o zelenou energii. Na rozdíl od větru, slunečního svitu nebo vody, odpad nepochází z obnovitelných zdrojů. Většina spáleného materiálu – plastové lahve, pytle, obaly, elektrošrot – se vyrábí z ropy. Není to nic jiného než pálení fosilních paliv – pouze v jiné formě.
Spalování odpadu dokonce produkuje více skleníkových plynů na megawatthodinu než uhlí.
Spalování odpadů není obnovitelný zdroj energie
Ve spalovně se zhodnotí 17 – 22 % energie uložené v odpadech. Účinnost moderních elektráren je 40 – 70 %. Spalovny je třeba krmit odpadem s nejvyšší výhřevností. Jenže tento materiál (plasty, papír, dřevo, lepenka) je pro recyklaci nejcennější. Není pravda, že půjde jen a pouze o zbytkový odpad, který nemá využití.
Recyklace a spalovny se doslova perou o stejný materiál.
Černá díra pro finance
Spalovny jsou nákladné na výstavbu, provoz a modernizaci. Stojí miliardy korun. Aby se je vyplatilo postavit, vyžadují veřejné dotace a zatěžují veřejné rozpočty.
Dluh za spalovnu v Liberci například skončil v balíku Konsolidační banky a doplatili jsme tak na něj všichni. Podobně spalovna nebezpečných odpadů zadlužila město Plzeň desítkami milionů korun.
Spalovnáři většinou provozují teplárny a tvrdí, že vzhledem k velkému podílu odpadu “biologického” původu (např. papír nebo jiné organické látky) spalovny produkují zelenou energii. Proto mohou získat veřejné dotace, úvěry, daňové úlevy a přenosné výhody, které by měly být vynaloženy na podporu skutečných „zelených“ energetických projektů, jako je větrná, vlnová či solární energie nebo energetické úspory.
Odsávají finanční prostředky od skutečných projektů v oblasti zelené energie.
Související příspěvky
ekonom, ředitel mezinárodní dobrovolnické organizace, opoziční zastupitel města Třebíče,
předseda spolku Obchvat Třebíče
