autor: Ing. arch. Aleš Stuchlík, Třebíčský deník.cz
Třebíč – Komenského náměstí letos prošlo opravou. Vypadá líp, ale lepší není. A dobré už vůbec ne. Komenského náměstí je pro mě pořád nejhorším místem v Třebíči. A rozhodně není náměstím. Kdysi tady stávalo město, krásná čtvrť v centru. Dnes je Komenského „náměstí” prázdno, antiprostor, antimísto, antiměsto. Zoufalost tohoto prostoru nezachrání ani výhled na zámek s bazilikou, židovskou čtvrť a městskou věž.
Zašlou šedou betonovou dlažbu nahradila nová šedá betonová dlažba. Na krátký čas to tu bude vypadat nověji, čistěji, méně zanedbaně. Autům se bude jezdit a parkovat stejně dobře jako předtím. Aby taky ne, když je tomu celé „náměstí” podřízeno. Do zastávkových zálivů se nově vejdou dva autobusy za sebou. Zato chodci si nepolepšili. Přechody pro chodce nejsou umístěny tam, kde je chodci potřebují, ale tam, kde nejmíň vadí autům. Tam, kde se ještě zjara dalo legálně přecházet i mimo přechod, jsou dnes hrazení z nevkusných kýčovitě historizujících řetězů.
Aby bylo všem jasné, kdo v Třebíči vládne veřejným prostranstvím, budou si na křižovatce u Podklášterského mostu muset pěšáci, aby vůbec někdy dostali zelenou, mačkat „žebrací tlačítka”. Nedůstojné a nehygienické. Řešení užívané na výpadovkách na periferiích máme v Třebíči v samém centru města, na přístupu k památkám světového kulturního dědictví. Psát o tom, že lidé nechodí do pravých úhlů a hledají nejsnazší cestu, je jako házet hrách na zeď. Projektanti dopravních staveb to prostě odmítají pochopit. Oprava Komenského „náměstí” je dalším pokusem vnutit reálným lidem jednoduchou geometrii pohybu vlevo rovně vpravo, nic mezi tím. „Rebelující” chodci to však v tomto případě budou mít těžké. Všudypřítomná zábradlí a živé ploty vymezují, co se smí a co ne, tak jasně, že prostoru pro svobodný pohyb a myšlení není mnoho. Přesně v duchu orwellovského „Svoboda je otroctví”. Trestuhodně úzký chodník v místě nástupiště autobusové zastávky na straně autobusového nádraží a úzký chodník v ústí Jihlavské brány, u nároží „septiku”, podtrhují priority: napřed auta, chodci jen pokud zbude nějaké místo. Ještě níž, na posledním z posledních míst, jsou ale cyklisté. Na řešení alespoň nejzákladnější potřeb cyklistů se rezignovalo úplně. Žádná cyklostezka, žádný cyklopruh, cyklopřejezd nebo cyklostojan. Nic.
