Při toulkách po naší Moravě jsme nemohli vynechat Kyjov. Městečko rozlohou i počtem obyvatel menší než naše Třebíč. I ono má velké náměstí. Co zde každého na první pohled zaujme, tak to jsou auta. Parkoviště na spodní straně náměstí i po obvodu, průjezdné ze všech stran. Člověk si řekne, že to není moc dobré místo na pořádání trhů. Ale světe div se, tržiště je plnější než u nás v Třebíči. A to dokonce i odpoledne. Vlastně je to zvláštní, ale je to v nějaké symbióze. Docela mne to překvapilo.
A plno vodních prvků. Nejen kašna, fontána, ale i nainstalované rámy s vodní párou, což v tom letním horku bylo velmi příjemné. Využívali je nejen děti, ale i senioři. Bylo vidět, že tato atrakce lidi nejen baví, ale je i opravdu užitečná. Jak mi řekl usměvavý senior, když viděl, že si tento u nás netypický vodní prvek fotím: “Děvčico, choď, nekukaj.”
Dalším pozitivem byla tráva a květiny. Vzrostlé stromy s košatou korunou, kvetoucí vyšší stromky v kontejnerech, které byly po celém náměstí. Stejně tak velké množství laviček a různých dalších možností k sezení. Lavičky a stromy byly i v přilehlých ulicích v takovém množství, že to bylo obdivuhodné. Vyšší lavičky, ze kterých se dobře vstává. Stejně jako v parčících. Tam byly umístěné hmyzí hotely, ale i krmítka pro ptáky. Takový ráj pro všechny. A i když přes den bylo náměstí plné turistů na kolech, tak večer zde převažovali místní. Lidé se vesele zdravili, bylo vidět, že toto náměstí navštěvují nejen mladí, jejich rodiče, ale i prarodiče. To bylo pro nás hodně zvláštní a přitom by to mělo být normální. Jaká paráda by to byla, kdyby si celé rodiny dávali sraz u Cyrila. Náměstí je vydlážděné ve stejné rovině. Minimální výškové nerovnosti. Je vidět, že se tady myslelo na starší a handicapované osoby i rodiče s kočárky.
Každé město má něco hezkého, něco méně. Ale nejdůležitější je, dělat změny rozumně a ne silou. Třebíč má nyní nové náměstí, ale vlastně šlo s kvalitou pro lidi dolů. Mnoho nových výškových přechodů. Stromy, které rostou do výšky, ale nedělají košaté koruny, které by dávaly stín. Dva roky trvající (občas chaotická) stavba, během níž se lidé odnaučili na náměstí chodit.
Příští vedení města čeká nelehký úkol. Být tou hybnou silou, která ve spolupráci a v dialogu s lidmi a obchodníky z náměstí, bude muset napravit to, co se pokazilo. Přejme si, abychom tady v Třebíči dokázali to, co v Kyjově. Znovu se potkávat na náměstí.
