Třebíčský židovský hřbitov patří mezi největší židovské hřbitovy v České republice. Hebrejsky se hřbitov nazývá bejt ha-chajim a v překladu to znamená Dům života. Dá se to chápat tak, že smrt je jako brána k novému životu. Do třebíčského Domu života se vchází kovanou bránou, která je vedle obřadní síně z roku 1903 s dochovaným porcelánovým rituálním umyvadlem – kior, původní. Na třebíčském hřbitově je více než tři tisíce náhrobních kamenů a nejstarším čitelným náhrobkem je ten nad hrobem Elíše Samuela, jeho ženy Pivky a dcery Jehoshuy. Náš hřbitov má jeden hrob se zvláštním nápisem: „Památník na hrob svatého muže, který před devadesáti lety posvětil Boží jméno, zbožného pana Rafaela, spravedlivého blahé paměti. Jeho zásluha nechť posílí nás i příští generace. Tento památník byl obnoven 1. dne měsíce avu roku 1744.“
Podle pověsti zachránil Rafael třebíčskou židovskou obec před morem. Přišel při morové epidemii o své blízké a rozhodl se zastavit další šíření svojí obětí. Lehl si do hrobu, nechal se zasypat hlínou a s motlitbou na rtech zemřel. Mor ustal.
Většina náhrobních kamenů pochází z období baroka a klasicismu.
Velikou zásluhu na tom v jakém stavu hřbitov je a že přečkal komunistickou “péči”, pánové František Veselý a Bohumír Pavlík. Více na http://www.bbc.co.uk/czech/omnibus/jewish_cemet.shtml.
Za fotografie děkujeme Šárce Kročilové.