V srpnu jsem se při toulkách po republice dostala do městečka Jeseník. Při pohledu na náměstí, jsem měla neodbytný pocit, že je mi povědomé a přitom jsem zde byla úplně poprvé. Až náhodně pronesené slovo mi pomohlo najít souvislosti. Zašla jsem na jesenickou radnici a zjistila jsem, že toto náměstí navrhlo studio RAW. Ano, to je to studio, které zpracovalo návrh revitalizace náměstí u nás v Třebíči.
Obě náměstí jsou přitom dost odlišná. Jesenické je mnohem menší a s radnicí uprostřed. Naše je dlouhé a velmi prostorné. Ale je zde tolik stejně řešených prvků, že ten, kdo viděl vizualizaci předvedenou naší radnicí, si tohle uvědomí.
Celé náměstí v Jeseníku je vydlážděné žulovými kostkami. V horní části stejně jako v Třebíči jsou amfiteátrové schody, po obvodu se dá projet auty i zaparkovat, jen zde chybí zastávky MHD. I zde zůstal trh se zeleninou a ovocem. Chodníky jsou mírně vyvýšené a dominují zde dvě vodní díla. Ta byla přesně zadaná radnicí. První kamenná kašna dostala moderní vzezření, odkazuje na zakladatele zdejších lázní Vincenze Priessnitze a je spíše určena k posezení a odpočinku. Druhá je vyloženě určená dětem. Nejenže jsou na ní mosazné žabky a ještěrky, ale mezi tryskající vodou mohou děti pobíhat a cachtat se. Dětem je zde určena i květinová výzdoba. Jsou zde umístěny kovové stojany, které zarostlé květinami vypadají jako berušky. To bych nerada hodnotila, záleží na vkusu každého.
Co mne ale napadlo při pohledu na toto náměstí, bylo, jak se budeme cítit po revitalizaci u nás, kde je mnohem více kamenné plochy a podle vizualizace, kterou předvedli naši radní i méně stromů? V tom horkém dni bylo na jesenickém náměstí 43°C a jen o půl hodiny a dva kilometry dál v zeleni 35°C. Co teprve u nás?
Náměstí v Jeseníku rozhodně nepatří mezi škaredá a nefunkční náměstí, ale nepatří ani k těm, kde bych si mohla říct, tak tady si sednu, nikam nepospíchám, je mi tu dobře, je to tu krásné…
Hrozně moc bych si přála, abych mohla říct o mém třebíčském náměstí, je tu hezky. Dobře se tu odpočívá, máme originální a nádherné náměstí. Ale k tomu je potřeba víc než jen přidání vodních prvků.
V první řadě bychom si měli ujasnit, co vlastně od náměstí čekáme. Architektonická soutěž by radnici i nám občanům v mnohém usnadnila další kroky. Revitalizace okolí, vybudování nových parkovacích míst, aby naše náměstí mohlo být bez aut, ale abychom mohli parkovat hned v blízkosti náměstí. Šlo by to, jen se musí chtít. A hlavně, radnice je ta, která musí udělat první krok v tom, aby lidi na náměstí přitáhla. Jarmarky a akce v sobotu, aby náměstí ožilo a aby se lidé naučili zase na náměstí chodit. Pomohlo by to nejen obchodníkům, ale i turisté by se zde o víkendu necítili jako v začarovaném městě.
Jenže na naší radnici jako by nikdo o tohle nestál. Politici zadávají architektům úkoly, jak má náměstí vypadat a přitom ani netuší, co vlastně přesně chtějí. Tak takto se o dědictví, které máme půjčené od našich dětí, starat nesmíme. V časech minulých zde bylo napácháno tolik škod, které už nikdy nikdo nespraví. Opravdu se chceme zapsat jako další generace, která pokračuje v této tradici a nesnaží se zlepšovat a kultivovat?
